Přesto, že volby skončily již v sobotu v odpoledních hodinách a s výsledky jsme byli seznámeni ve večerních hodinách, domnívám se stále, že nebyl proveden opravdový, hlubší politologický rozbor volebních výsledků. A to z jednoho důvodu – není ho možné vyčíst jenom z několika údajů. Co lze konstatovat: plamenné výzvy k účasti na volbách se příliš neprojevily. Budeme-li upřímní, jde o nárůst o několik procent. Co se skutečně projevilo, je výrazná přítomnost mladé generace při těchto volbách, ovšem výrazná v porovnání s tím, že předtím byla minimální. Také musím říci, že za 4 roky se jistá část starších voličů již k volbám nedostavila. Zvítězily tedy strany a hnutí, které nevytvářely 25 let naši svobodu. Nejsem také přesvědčen, že je možné hodnotit, zda ve volbách došlo k vítězství pravice či levice. A nejen u nás, nýbrž i v současné Evropě. Priority mnoha politických stran a hnutí nejsou vyjádřeny ani tradičně pravicově, ani levicově. Můžeme také konstatovat, že do jisté míry prohrává politika současné podoby Evropské unie. Není ale pravdou, že voliči volili proti samotné existenci Evropské unie. Mluvčí jednotlivých stran se k ní po volbách hlásí, ovšem rozdíl vidím v tom, že jedni přitakávají hloubkové reformě a druzí opakují „Evropská unie“ jako slogan, aniž by se zamýšleli, co je třeba udělat k tomu, aby se navrátila politická rovnováha do našich zemí.

Po otevření obálky s volebními lístky mě šokovalo to nekonečné množství politických stran i například kandidatura paní Semelové. Myslím, že i to něco vypovídá, ale to ponechávám těm, kteří se považují za odborníky.

Rád bych zcela vážně pogratuloval k vítězství všem parlamentním stranám, především těm, které se pokoušely hrát fair play. A platí tedy heslo, které bychom měli sportovně zopakovat v duchu demokracie a v duchu naší ústavy: „Sláva vítězům, čest poraženým“. Neříká se to každému z nás snadno, ani mně, protože víme, že hněv, nenávist a handrkování pokračuje po volbách, jako před nimi. A to opravdu není dobrý signál.

Při sledování lídrů jednotlivých stran jsem pozoroval mimo jiné velké zaklínání se zákony, což mě přivedlo k tomu, že jsem si znovu přečetl naši ústavu. A tak bych doporučil nám všem, ale především představitelům politických stran, aby opravdu respektovali Ústavu České republiky. Nejenom preambuli, ale i jednotlivé články. Odvážím se tvrdit, že kromě jednoho představitele, kterého určitě nemám v oblibě, se všichni dopouštěli hrubých chyb proti naší ústavě, včetně televizních moderátorů. Největšími nepřáteli demokracie v naší zemi jsme my sami, jestliže nebudeme čestnými a pravdivými občany se zodpovědností za společné dobro, nikoliv pouhými bojovníky za naši stranu.

Kardinál Dominik Duka