Běžné jsou už formulace jako „totální rozchod s érou Merkelové by mohl být fatální pro celou stranu“ (Söder, bavorský předseda vlády), „strana musí otevřít okna“ (Norbert Röttgen, předseda zahraničního výboru Spolkového sněmu a oficiální kandidát), „je úplně čirou náhodou, že momentální tlakové níže a vichřice mají ženská jména“ (Friedrich Merz, neoficiální kandidát), „strana se musí naučit chodit po letech, které formovala Angela Merkelová“ (Jens Spahn, ministr zdravotnictví a oficiální kandidát). Není žádným tajemstvím, že Merz považuje téměř všechno, co Merkelová rozhodla, za špatné: náhlý obrat v energetické politice, otevření hranic pro uprchlíky a celkovou duchovní orientaci její éry („modernizace doleva“) atd.
Zemětřesení začalo ovšem nečekaně- v malém Durynsku (2milióny obyvatel), když v nedávných volbách postkomunistická Levice a pravicově populistická Alternativa pro Německo obdržely počítáno dohromady absolutní většinu hlasů a „středové strany“ (liberální FDP a konservativní CDU) samy o sobě nemohly vytvořit většinovou vládu. Navíc situaci zablokoval spolkový zákaz spolupráce s oběma stranami. A nyní vstoupil do hry předseda parlamentního klubu Mike Mohring (někdy přezdívaný Mr.Bean), který do rozhodujícího hlasování nepostavil vlastního kandidáta na ministerského předsedu. A to s úmyslem,, aby se klub CDU zdržel hlasování. Ten tak ovšem renitentně neučinil a hlasoval pro kandidáta FDP a tak „náhodou“ hlasovali i poslanci Alternativy (která zase nehlasovala pro vlastního kandidáta). Rukou společnou hlasovali poslanci CDU se zakázanou stranou a většinou jednoho hlasu zvolili ministerským předsedou kandidáta pětiprocentních liberálů (FDP). A oheň byl na střeše.
V druhé části příběhu proběhl pokus výsledek nějak stornovat. V Erfurtu přistála předsedkyně spolkové CDU Kramp-Karrenbauerová, ale vzpouru poslaneckého klubu nedokázala zpacifikovat. Stejně anebo ještě více kontraproduktivní bylo televizní poselství Angely Merkelové z Afriky (na služební cestě): „volba je neodpustitelná a musí se zrušit“. Zřejmě s pomocí předsedy spolkové FDP Lindnera se nakonec podařilo právě zvoleného ministerského předsedu přimět k rezignaci (v úřadu zůstává až do volby nového předsedy v nových volbách). Kramp-Karrenbauerová se vrátila do Berlína a ohlásila rezignaci, protože se vymstilo oddělení funkcí předsedy strany a spolkového kancléře. Rezignovat chce ovšem až v prosinci na řádném sjezdu strany. Do té doby hodlá hovořit s možnými nástupci a současně s kandidáty na kancléře, protože obě funkce by se měly opět spojit. Mezitím není jasná situace. Otázkou se již stalo KDY se má volit či rozhodovat (před parlamentním létem či v prosinci), KDO má volit (sjezd či referendum) a KOHO volit (zatím v únoru dva oficiální a tři neoficiální aspiranti). Rozhovory ovšem probíhají za zavřenými dveřmi a vytváří další nevoli stranické základny. Nejsilnější německou politickou značkou otřáslo zemětřesení. Budou následovat další otřesy?
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
