Řadí se k dlouhé řadě „platforem“, které v SPD vznikají celých 150 let, ať „vlevo“ či „vpravo“, málokdy něčemu pomohly a momentálně rukou společnou táhnou SPD ke dnu. Zda jde o něco víc než o obvyklý vnitrostranický manévr a boj (16 zemských organizací a tisíce starostů) je docela dobře možné. Novou příčinou kvasu v SPD se ale zdé být opravdu špatná mocenská perspektiva, když se už celý rok nedaří zvednout preference na potřebných 30%, neřkuli tento práh překročit ve smyslu všelidové strany. Preference těkající v rozpětí 24-26% budí obavy, že se situace ještě dále zhorší a budou klesat pod tlakem populistické konkurence v podobě strany Alternativa pro Německo.

Alternativa pro Německo se z neškodné okrajové události a bez skutečného „lidového tribuna s náležitou autoritou“ vyvinula ve skutečnou hrozbu. Nejen pro SPD, ale zprostředkovaně i pro celou trojdílnou německou levici. Zatímco v posledních spolkových volbách tato nová strana ještě zůstala před bránou parlamentu (4,7%), pětiprocentní hranici nyní překračuje bez bázně, ale ne bez hany, ve východním Německu (Sasko 9,7%, Durynsko 10,6%, Braniborsko 12,2%) a překvapivě ukrajuje z koláče levice, pravice i nevoličů. U levice (SPD, Zelení, Levice) je to zvlášť bolestné.V Sasku všelidovou SPD přes nákladnou kampaň opět volilo jen 12,7%, v Durynsku spadla SPD o celých 6% na 12,4% a v Braniborsku spadla Levice jako koaliční partner SPD o 8% na 18,6%, zatímco SPD zde své výjimečně silné postavení nezlepšila (-1,1%). Signál z východního Německa se mezitím přelil i na západ a vynesl Alternativu pro Německo na již pravidelných 6-7% v celostátním průzkumu.Početně tak zdatně upevňuje postavení CDU/CSU, která prošla modernizační školou Merkelové („sociální demokratizací“), sedí pohodlně na svých 40% (preference setrvale 39-41%), a s populisty nechce mít co dělat. Tomu je možno věřit, protože je nakonec ani nemusí potřebovat.

Naopak postavení SPD se zhoršuje. Ukazuje se snížená reálnost plánů na vítězství levice v německých volbách na základě trojkoalice SPD+Zelení+Levice.V konstelaci s další parlamentní stranou tento součat již stačit nemůže, když již dnes trojkoalice obnáší pouze 26%+11%+9%. Ale ani tady SPD ještě nedopila svůj pohár hořkosti do dna. Kdysi v prvních svobodných volbách v NDR očekávala velké vítězství, a to také připadlo konkurenci. Vedle toho jsou zde i nadále probíhající pokusy o vzkříšení klinicky mrtvé podnikatelské FDP, tradičního koaličního partnera CDU/CSU , která v minulých volbách vypadla z parlamentu. Ty se sice nemusí podařit, ale také mohou. A vyhlídku na vítězství SPD pomocí levice nakonec dorazí moderní Zelení, kteří mohou vystřídat SPD v roli koaličního partnera A.Merkelové.

Zdá se, že zneklidnění v SPD je tentokrát opravdu především příznakem vážné krize, ale trochu i záhadou, protože strana je sice přestárlá, ale má stále ještě organizační sílu, silné postavení v komunální oblasti a je slušně zastoupena i na zemské úrovni, konec konců jsou tu i historické zásluhy a celé to minulé „sociálnědemokratické století“(R. Dahrendorf).Ale v rozhodující celostátní úrovni velká většina sociálnědemokratické kandidáty na post německého kancléře odmítá. Ve dvou posledních spolkových volbách tuto zkušenost udělal Frank-Walter Steinmeier a Peer Steinbrück Přesto se modernizace strany opět neúnosně táhne a situace budí obavy i na straně Nové levice, která ovšem vidí řešení v posunu SPD ku skutečné levicové politice. Jinými slovy to tak již vyjádřil její mluvčí a místopředseda SPD Stegner: „Když kategoricky vyloučíme levicovou trojkoalici, můžeme volební kampaň okamžitě zastavit.“ Otázkou je, co potom, když ji nezastavíme a opět prohrajem?

Eman Pluhař

Publikováno se souhlasem vydavatele.