Částečnou odpovědí jsou možná předchozí diplomatické posty George F. Kennana na klíčových místech světové politiky: v Rize (1931-33), v Praze (1936-39), v Berlíně (1939-42, včetně internace), v Londýně (1944) a v Moskvě (1944-46) a perfektní jazykové znalosti, které získal na universitě v Berlíně (němčina, ruština).  V roce 1946, tedy v době českého nadšení z „osvoboditelů“ a z mocného komunistického spojence s armádou, kterou „nikdo na světě nedokáže porazit“ (K. Gottwald), poslal Kennan z Moskvy do Washingtonu břitkou analýzu sovětské politiky („Dlouhý telegram“) a hodil vidle do spolupráce s dosavadním válečným spojencem. Protože: „Spojenec je ovládán hluboce zakořeněným pocitem méněcennosti a nedůvěry vůči Západu, který považuje za hrozbu. Rozhodující hnací silou sovětské politiky není fíkový list marxismu, ale paranoidní úsilí o bezpečnost, která vyžaduje zničení všech potenciálních vnitřních a vnějších nepřátel.“

Kennan nebyl ani antikomunista, neprovozoval hon na čarodějnice, ale dokázal vidět přesně bídu, realitu, bludy a hrozby, které představoval SSSR pro svět a západ Evropy. Kennan tím v době, kdy měli v USA silné postavení stoupenci amerticko-sovětské spolupráce, položil základy „strategie zadržování“ komunismu proti poválečné expansi Sovětského svazu, šilhajícím po západní Evropě (aby tak říkajíc dovršil vítězství v druhé světové válce). Strategie spočívala ve vytvoření globální sféřy amerického vlivu. Výsledkem byla na straně Západu jak se uvádí 25 let úspěšná politika zadržování komunismu, která neměla charakter dělení světa se Sovětským svazem a zahrnovala opatření jako byl Marshallův plán anebo Trumanova doktrina. Na druhé straně znamenala faktické uznání sovětské sféry vlivu ve velké oblasti Střední Evropy a nemožnost v této oblasti poskytnou vojenskou pomoc v situaci hrozící nukleární válkou.

A je třeba připomenout, že „Dlouhý telegram“ obsahoval i kritická slova na adresu Spojených států: „Musíme najít odvahu a mít sebedůvěru a vycházet z naší vlastní koncepce humánní společnosti. Ve střetu s problémem sovětského komunismu spočívá největší nebezpečí v tom, že připustíme, abychom se začali podobat těm, proti kterým bojujeme“.

Dnešní čínská Nová hedvábná cesta je obdobnou výzvou. Roli George Kennana by mohl bez problému zaujmout podobně špičkově kvalifikovaný Kevin Rudd, dlouholetý australský diplomat v Pekingu, čtyři roky premiér australslé vlády a také pár let předseda Australské strany práce a sinolog, který vystudoval a plynule ovládá mandarinštinu. V obsáhlém rozhovoru v německém týdeníku Der Spiegel navíc sám říká, že zcela zvláštní pozornost věnoval projevům Si Ťin-pchinga z ideologické oblasti a dospěl k závěru, že Si Ťin-pching není žádný povrchní, ale hluboce přesvědčený marxista-leninista. To zní banálně jen pro lidi, kteří vyrostli v zemi s tímto často používaným slovním spojením, ale marxismus tím znovu ožil. A nejde o verzi „fíkového listu marxismu“ jakou měl podle George Kennana v sovětské politice. Rudd zjišťuje, že určiým motivem u Si Ťin-pchenga jsou obavy, že vládu v zemi by mohl převzít soukromý sektor pokud se ekonomice nechá volná ruka a komunistická strana nebude mít ideologické řízení. Odstrašujícím příkladem rozkladu je pro Si-Ťin-pchinga případ komunistické strany Sovětského svazu za vedení M. Gorbačova. Je otázkou jak hodnotí tento přesvědčený marxista-leninista dnešní situaci v Rusku (diktatura soukromého sektoru?), ale je jisté, že v budoucí čínské politice bude hrát větší úlohu ideologie a menší ekonomika. Aktuálním podnětem pro rozhovor v německém týdeníku Der Spiegel byla návštěva německého kancléře v Číně a také jisté napětí v souvislosti s čínským zájmem o přístav v Hamburku, kde právě Čína zakoupila zhruba čtvrtinový podíl na logistické firmě na jednom ze čtyř přístavních terminálů.

V budoucí čínské politice bude tedy více ideologie. Rudd sám konflikt s Čínou ale nevidí jako pokračování „zadržování“ v době Studené války anebo Sudenou válku 2.0, protože USA a Čína jsou hospodářsky velmi silně propojené státy. Finanční trhy mezi oběma mocnostmi mají objem pěti biliónů US dolarů. A není dokončen proces, kdy se vytváří „dvě skupiny států: pro jedny je důležitý multilateralismus, universální svobody a otevřená společnost a pro druhé jako Čína a Rusko jsou důležité zájmy národníh států, sféry vlivu a odstranění zásad, jak jsou zakotveny v lidských právech charty OSN.“

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele