„Rozhodnutí Ústavního soudu narovnalo nelogickou a dle našeho názoru nespravedlivou praxi posledních let. Ačkoli exekutor provedl úkony k vymožení pohledávky, podařilo se mu (byť částečně) dlužnou částku vymoci, nemohl, přes výslovnou a jasnou úpravu, uplatnit odečtení doposud vzniklých nákladů exekuce v případech, kdy pohledávka začala být řešena formou insolvence,“ vysvětlil Martin Tunkl, člen prezidia Exekutorské komory.

Soudní exekutor nyní bude moci postupovat v souladu s § 46 odst. 7 exekučního řádu a odečíst si odpovídající náklady exekuce před vydáním vymoženého plnění insolvenčnímu správci. Dle verdiktu Ústavního soudu jsou obecné soudy povinny v případech vydávání výnosu exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle uvedeného paragrafu. To znamená, že soudní exekutor vydá insolvenčnímu správci vymožené plnění po odpočtu dosud vzniklých nákladů exekuce. Tyto náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se tak nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení.

„Jsme velmi rádi, že Ústavní soud rozhodl v náš prospěch a dal nám de facto za pravdu, neboť jsme předcházející opačný výklad Nejvyššího soudu považovali za absurdní,“ uzavřel Martin Tunkl.

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti přerovského exekutorského úřadu a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Soudní exekutor vedl exekuci na majetek povinných, kteří v průběhu exekučního řízení podali dlužnický insolvenční návrh. V rámci probíhajícího insolvenčního řízení provedl dražbu exekutor a vydal usnesení, ve kterém si od vymožené částky odečetl náklady exekuce ve výši 75 356 Kč a zbývající částku předal insolvenčnímu správci. K odvolání insolvenčního správce krajský soud vydal správci celou vymoženou částku, tedy výtěžek dražby bez odpočtu nákladu exekuce. Dovolání podané exekutorem a oprávněným bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu.