Komentář Radima Hrehy:

... Nicméně, volební noc mi připomněla unikátní emoce, kterých jsem si naposledy užil u televize v době sametové revoluce. Nemyslím tím žádný sex, nýbrž specifický druh uspokojení, z listopadu 89, navozený vysíláním tehdejší Československé televize. Žil jsem v Košicích na Slovensku, kde měla kvalitní signál i maďarská televize. Permanentní porovnávání výstupů ČST a MT nabízelo řadu komických situací. Českoslovenští žurnalističtí nadšenci vyznívali nejen trapně, nýbrž i politováníhodně. Do té doby jsem si myslel, že škodolibost je mi cizí. Zprostředkování reality tehdejší ČST, o jejíž propagandě a manipulaci jsem nepochyboval, mne však vyvedlo z omylu.

Noční volební přenos ČT24 ze Spojených států jsem zpočátku porovnával s výstupy CNN, resp. BBC. Kolem třetí hodiny jsem však zjistil, že nejpružnější ze všech je katarská Al-Džazíra. Ta nečekala na oficiální prohlášení volebních komisí v jednotlivých státech, nýbrž jakmile bylo jasné, že vítězem je Donald Trump, okamžitě mu přičetla příslušný počet tzv. volitelů. V praxi to vypadalo tak, že zatímco fabulátoři v ČT žonglovali s teoretickou možnosti vítězství Hillary Clinton, arabská televize už hodinu informovala o Trumpově vítězství a trvale nabízela aktuální skóre v počtu volitelů.

Trumpův triumf evokoval příjemné emoce

Divák tak měl informační náskok před Clintonové fanklubem, který od listopadu 89 cíleně a protispolečensky kreovali různí havloidi, kteří o naplnění myšlenek Václava Havla neměli zájem ani v průběhu sametové revoluce. Protispolečensky proto, že – stejně, jako komunisté před nimi – ovládli veřejnoprávní média s cílem manipulace veřejnosti formou zprostředkování reality pouze a jen svojí optikou pravdoláskařů. Tedy sektářských fanatiků, kteří zbytku veřejnosti znemožnili vstup do veřejnoprávních médií stejně, jako podporovali prosazování tzv. demokracie ohněm a mečem ve společnostech, jejichž národy to odmítají a se zbraní v ruce se brání našim žoldákům demokracie.

Jinými slovy, pravdoláskaři z řad politiků, umělců, akademiků apod., ruku v ruce s levicovými extremisty pod rouškou pravdy a lásky, trvale šíří lež a nenávist. Trumpův triumf a návazné emotivní reakce pravdoláskařů mi evokovaly příjemné emoce, o nichž jsem byl přesvědčen, že se jich už nedožiji – ostatně stejně jako v letech osmdesátých, dokud se moci nechopil Michail Sergejevič Gorbačov, jeden z největších mužů uplynulého století.

Unikátní dehonestace nového amerického prezidenta

Nicméně, pár dnů po zvolení Donalda Trumpa, zaskočení a zhrození tuzemští mainstreamoví novináři najeli do svých ideologických kolejí. Zatímco pravdoláskařská veřejnoprávní média pokračovala v unikátní dehonestaci nového amerického prezidenta, Blesk se vydal společensky odpovědnější cestou, když v rámci výročí sametové revoluce oslovil jednoho ze zapomenutých, avšak faktických aktérů Listopadu 89. Ten byl stejně roztomile nedůvěryhodný jako kdysi.

Podle šéfa ÚV SSM v roce 1989 Vasila Mohority jsou totiž mocní a bohatí lidé této země pod vlivem mocných skupin z Východu. Kdo je pod čím vlivem, je však prý velmi těžké říci a on, který se v jejich prostředí nepohybuje, si to netroufá určit. Pokud jde o prezidenty Klause a Zemana, které jejich odpůrci s oblibou označují za ovládané z Východu, Mohorita si nemyslí, že by zrovna tihle dva byli nějakou elitou.

Mohoritu okamžitě posadili do čela nějaké NGO

Blesku tak naznačil, že mezi intelekty trapného totalitního papaláše a elitních novinářů, zpravidla laureátů Peroutkovy ceny, není zřejmě žádný rozdíl. Ono, když jde o moc, pak jdou stranou jakékoliv kecy o faktech, ověřených zdrojích apod. Ještě že Blesk nečtou exoti v Bruselu, jinak by Mohoritu okamžitě posadili do čela nějaké NGO. Mně by se líbil v pozici čestného šéfa neziskovky Evropské hodnoty. V tak intelektuálně sjednoceném a charakterově unifikovaném prostředí by se jistě cítil, jako doma.