Politické postoje

Analytici popisují Castilla jako socialistu, levicového populistu a agrárníka. On sám o sobě prohlásil, že není komunista ani chávista. Mnozí novináři ho onálepkovali jako krajně levicového politika, protože kandidoval za marxistickou stranu Svobodné Peru, ačkoliv se distancoval od její radikální frakce a slíbil, že „v Peru za jeho vlády nebude nastolen komunismus“. List The Economist uvedl, že „Castillo kombinuje radikální rétoriku s pragmatismem“ a zatímco levicové hodnoty prosazuje v oblasti státních výdajů a zahraniční politiky, s pravicí souzní ve společenských otázkách jako je odmítání legalizace potratů, eutanazie, stejnopohlavních manželství a genderového přístupu ve výchově a vzdělávání.

Zahraniční politika

Ke zvolení Castillovi mezi prvními gratulovali např. španělský socialistický premiér Pedro Sánchez nebo bývalí levicoví prezidenti Bolívie a Uruguaye Evo Morales a José Mujica. List Financial Times přirovnal Castillův politický styl a postoje právě k Moralesovi, nikoliv k levicově autoritářským režimům jaké jsou na Kubě či ve Venezuele. V zahraničně politické oblasti se postavil za venezuelského prezidenta N. Madura, jehož vládu považuje za demokratickou. Jeho ministr zahraničních věcí Héctor Béjar uvedl, že Peru nebude nadále podporovat sankce a blokádu vůči Venezuele. Někteří členové strany Svobodné Peru jdou však mnohem dál a adorují Fidela Castra a kubánský socialismus jako vzor hodný následování.  

Vnitřní politika

Castillovým ministrem financí a hospodářství je bývalý bankéř Světové banky Pedro Francke, který představuje výrazně umírněnou figuru ve vládě, ačkoliv prezident se vyslovuje pro posun ke smíšené ekonomice. Nicméně, v předvolební kampani slíbil, že nebude znárodňovat zahraniční firmy, což však požadují radikálové uvnitř jeho strany. Chce však regulovat monopoly a oligopoly a znovu otevřít jednání o daňových úlevách s velkopodnikateli. V minulosti se vyslovil pro podporu státního intervencionismu a usiluje o státem vlastněné národní aerolinie. V rozhovoru pro CNN uvedl, že chce, aby nikoliv 30 % jako je tomu nyní, ale 70 % zisku velkých zahraničních podniků zůstalo v zemi. Rovněž usiluje o zvýšení rozpočtu školství a zdravotnictví na 10 % HDP a přístup k internetu pro všechny.        

Závěr

Castilla ke kandidatuře motivoval dopad pandemie COVID-19 na jeho pauperizované studenty, kteří se nemohli účastnit distanční výuky, neboť nemají počítače ani mobily a tablety slíbené vládou nikdy nedorazily. Jeho volební úspěch je důsledkem toho, že se zaměřil na obrovské rozdíly v životní úrovni mezi metropolí Limou a zemědělským venkovem, kde získal obrovskou podporu domorodého obyvatelstva. Konzervativní politička Keiko Fujimoriová skončila již potřetí na druhém místě, stejně jako v letech 2011 a 2016. Mnoho Peruánců má ještě v živé paměti kontroverzní vládu jejího otce Alberta Fujimoriho v letech 1990 – 2000 charakterizovanou tvrdou neoliberální politikou, utahováním opasků, růstem nezaměstnanosti, korupcí, porušováním lidských práv a nakonec útěkem před spravedlností do Japonska. Castillo po vyhlášení výsledků voleb vyzval své politické oponenty k dialogu a lze tedy očekávat, že nepovede politiku ostré konfrontace i vzhledem k tomu, že vyhrál s rozdílem pouhých 0,26 % hlasů.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele