Středeční tisk shodně informuje o datech, která publikoval Český statistický úřad. Česká ekonomika ve třetím čtvrtletí mezikvartálně klesla o 0,4 %. Bude-li hrubý domácí produkt klesat i v posledním čtvrtletí roku, a nic nenasvědčuje tomu, že by to mělo být jinak, bude česká ekonomika oficiálně v recesi. Vzhledem k okolnostem to není žádné velké překvapení. Otázkou zůstává, jak silná a jak dlouhá recese to bude. Za zmínku jistě stojí, že česká ekonomika se ještě nedostala ani na předpandemickou úroveň. Dohánění lockdownové ztráty se odkládá.

K vysoké inflaci, která českou ekonomiku sužuje již řadu měsíců, se tak přidal i ekonomický pokles. Bez něj však nikdy žádná inflace neskočila. Pokud ani stagnující ekonomika inflací nezklidní, a ta bude dál vysoká či bude dokonce růst, čeká fiskální i měnovou politiku mimořádně složité manévrování. Pro vymanění se ze souběhu vysoké inflace a ekonomického poklesu žádné bezbolestné recepty totiž neexistují.

Streamovací platforma Netflix v minulém týdnu zpřístupnila svým předplatitelům novou adaptaci románu Erich Maria Remarqua Na západní frontě klid. Pro oživení nejklasičtější protiválečné prózy asi není příhodnější doba než dnešní. Panovala proto velká očekávání, film měl již předběžně na Československé filmové databázi (ČSFD) nesmírně vysoké hodnocení. To s jeho zveřejněním začalo nezadržitelně klesat. Očekávání se nenaplnila, což potvrzuje i převažující tón recenzí.

Po slibné úvodní sekvenci filmu zobrazující cestu uniformy od padlého vojáka až do rukou čerstvého rekruta Paula Bäumera plného naivního nadšení, která jediná dokonale vystihuje protiválečného ducha Remarquova románu, se film propadá do šedi nekonečných bojových scén dokonalých svým řemeslným zpracováním a drahými efekty, ale jinak zcela prázdných, naprosto se míjejících s dnes tolik potřebným antiválečným poselstvím Remarquova románu.

Je to škoda. Lze alespoň doufat, že film třeba vybídne některé diváky i k četbě originální předlohy. Bylo by to v době, která heroizuje válku a vysmívá se disentním hlasům volajícím po jednání a příměří jako zbabělému appeasementu – tak podobnému nadšení prvních vláčených let velké války – jeho nezanedbatelným přínosem.

Dva citáty na závěr. „Potřebujeme dva roky, aby se Rusko vyčerpalo.“ (Tomáš Pojar, poradce pro bezpečnost a zahraniční vztahy předsedy vlády) „Je v zájmu celého světa, abychom i nadále poskytovali vojenskou techniku, aby Ukrajinci mohli pokračovat ve statečném boji.“ (Petr Fiala)

Domýšlení důsledků obou dvou a zejména první citované věty by bylo přijetím Remarquova poselství. Být proti válce na jejím konci, kdy jsou proti ní všichni, totiž nevyžaduje velkou představivost ani mnoho intelektuálního úsilí. Být proti ní na jejím počátku, kdy v ní mnozí ještě spatřují hrdinství a považují ji za spravedlivou, to je úplně jiná věc.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause