Dnešek opravdu přináší jen málo skutečně originálního a původního, řekněme ve srovnání s dvacátým stoletím. Jde-li o módu, kulturu nebo filmové remaky, je to snad ještě únosné, v politice to ale znamená jen jediné, opakování starých chyb. A Green Deal je opravdu velmi nepovedeným remakem Rooseveltova New Dealu. Ten si alespoň kladl za cíl reagovat na Velkou hospodářskou krizi a vymýtit s ní spojenou nezaměstnanost a chudobu, ten dnešní zelený Deal naopak chudobu aktivně vytváří. I když to nahlas nikdo neříká. Taková je totiž faktická podstata všech jeho opatření, omezit spotřebu energie zvýšením její nedostupnosti, tedy hlavně zvýšením její ceny.

Že do takto rozorané půdy zaselo Rusko svou agresi na Ukrajině a energetické vydírání Evropy je druhá věc. Vůbec to není nepodstatné, ale bez předchozích destruktivních zásahů do energetiky by to mělo Rusko v tomto ohledu mnohem složitější.

Asi proto, že údělů, které na svých bedrech neseme, není nikdy dost, přichází EU s novou politikou, úděl ji prozatím neříká, ale úděl to je. Mohl by se jmenovat třeba Clean Deal, čistý úděl. Středeční Lidové noviny přinášejí článek podepsaný Virginiusem Sinkevičiusem. Že Vám toto litevské jméno nic neříká, není ostuda. Jde o „našeho“ eurokomisaře pro životní prostředí. V textu s dramatickým názvem „Znečištění ovzduší je otázkou života a smrti“ představuje novou iniciativu, ke které dovedl Komisi nejnovější průzkum veřejného mínění. Z něj prý vyplynulo, že „Evropané jsou nyní velmi znepokojeni kvalitou vzduchu, který dýchají“.

Je proto „načase zaujmout nový přístup, s účinnými opatřeními pro urychlení změny … Je načase dát našim cílům nulového znečištění právní sílu, snížit do roku 2030 škodlivé dopady znečištění ovzduší na zdraví na polovinu a zajistit, aby nejpozději do poloviny tohoto století nebylo ovzduší škodlivé pro lidské zdraví.“ Po dekarbonizaci tedy přichází nový utopický cíl, můžeme ho pojmenovat třeba jako „depolutatizaci“. Docílit toho chce EU svými standardními metodami. „Normy je potřeba zpřísnit,“ píše komisař. Velké průmyslové podniky a výrobci energie a fosilních paliv prý „nevyvíjejí pro zajištění dobré kvality ovzduší dostatečné úsilí“. Co na tom, že právě oni výrobci energie a fosilních paliv nás nyní zachraňují před energetickým kolapsem, a to i přes všechny povolenky, které si musí kupovat, a přísné normy, jež se blíží hranicím fyzikálních zákonů, které musí dodržovat. Co na tom, že energie, která je pro fungování našich společností zcela klíčová, je díky tomu neúnosně drahá. „Evropští občané“ si to prý přejí a „požadují přísnější kontroly znečištění pro všechny“.

Náklady dalšího zpřísňovaní norem pochopitelně nikdo neřeší, jde přeci o Komisi. Přínosy podle Sinkevičiuse budou naopak značné. Především se sníží úmrtnost a nemocnost a uleví se zdravotním systémům. Pokud rostlinná a živočišná výroba přežije omezení používání umělých hnojiv, které ordinuje Green Deal, bude mít nová iniciativa podle komisaře významný pozitivní vliv i na tato odvětví.  Na scénu se vrací i pozapomenutý ozon, ten je prý „významnou příčinou nižších výnosů plodin“. Pamatujete, jak jsme zachraňovali ozon ve stratosféře a lepili ozonovou díru, byl to hit devadesátek. Během kterých, za vlád premiéra Klause, mimochodem došlo k měřitelně největšímu zlepšení kvality životního prostředí a snížení znečistění v ČR. Trojmocný kyslík se nyní zkrátka vrací, dnes však v roli toho zlého.

A tohle všechno si Evropané prý přejí. Komisi to přeci vyšlo v průzkumu. „Možná je to kvůli tomu, že jsme všichni nosili roušky tak dlouho. Možná proto, že více z nás jezdí na kole,“ i těmito pohnutkami si vysvětluje výsledky dotazování komisař Sinkievičius. Odpovídali jste někdy v takovém průzkumu? Já tedy ne. Ale zrovna nedávno proběhl docela velký průzkum v Itálii. Pro nedostatek lepších výrazů se mu říká volby.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause