Kouř z požářiště v Národním parku České Švýcarsko v úterý ráno dofoukl až k vytříbeným nosům novinářů pražských redakcí a dalších influencerů debaty na sociálních sítích. Český twitter to pochopitelně dostalo do varu. Tomu, kdo alespoň trochu sleduje zdejší ale i západní debatu (nejen) na sociálních sítích, musel být její tón už předem jasný. Asi těžko může někoho překvapit, že se zde dominantně požár spojoval s klimatickými změnami, člověkem zaviněnými a vůbec s obecnou neúctou k planetě atd. Za všechny shrnující titulek komentáře Petra Koubského z Deníku N: „Kouřové signály z Hřenska signalizují, že změna světa definitivně dorazila i k nám“. Jisté nadšení panující mezi uživateli bylo jen těžko skrývané. Ačkoli oni by přirozeně tvrdili opak.

Lesní požár si na sítích, stejně jako ten v severních Čechách, záhy začal žít svým životem a nabýval, jak už to bývá, často velmi bizarních podob. Za všechny například neúnavná externí lékařka prezidenta republiky Džamila Stehlíková: „Strhla bych peníze z platu prezidenta, který se o České Švýcarsko nezajímá, na prémie pro hasiče, kteří u Hřenska riskují životy za necelých 40 000 měsíčně. Proč vůbec platíme Hrad? 20 let jen rozbíjel parlamentní demokracii, táhl nás k orientálním despociím, lhal a pohrdal lidmi.“ Je to ještě na alespoň trochu vážnou polemiku, nebo už rovnou na stanovení diagnózy, které tato kazašská lékařka tak ráda stanovuje jiným? Jisté je, že nenávist a lhostejnost jsou emoce, které se vzájemně vylučují, a zdá se být celkem jasné, která strana je jakou z nich vedena.

Redaktor MfD Josef Kopecký komentoval slova premiéra Petra Fialy. Ten řekl, že „by musel mít klapky na očích, kdyby neviděl, že se klima určitým způsobem mění a že celá Evropa čelí požárům způsobeným neobvykle vysokými teplotami.“ Podle Kopeckého z Fialových slov bude „v IVK i mezi dalšími popírači klimatické změny mrzeníčko.“

To už za krátkou polemiku stojí. Nejsme totiž žádní „popírači“, těmi je někdo úplně jiný. Jádro naší polemiky netkví v tom, zda se klima mění. To se samozřejmě mění a měnilo vždy. Člověka vnímáme jako nedílnou součást okolního světa a přírody, které jako úspěšný živočišný druh přetváří a kultivuje tisíce let k obrazu svému, nechceme jej odstranit, eliminovat jeho život tak, jak jej známe a jak jej žijeme. Trváme na tom, že lidé ve většině případů zbytečně přírodu neničí a že pouze bohatá společnost si muže dovolit její rozsáhlou ochranu a také to dělá, což je empiricky dokázáno.

Jediní popírači změny jsou naopak ti, kdo se jí snaží za jakoukoli cenu zabránit a pozastavit vývoj klimatu na úrovni předindustriální plus dva stupně a ani o setinu jinak. My říkáme, že je potřeba se jako vždy v dějinách adaptovat a že to bohatší lidstvo za sto let bude umět mnohem lépe, než my si dnes dokážeme představit. Necháme-li je samozřejmě zbohatnout. Prozatím děláme ve světě, kde Čína nebo Indie ušetřené evropské emise ihned dorovnají a převýší, vše proto, aby tomu tak nebylo.

Z rozumných hlasů, které ve zjitřené debatě o lesním požáru zněly, stojí za zmínku dva. Oba pánové to mají takříkajíc spočítané, i když o tom možná ještě neví. Tím prvním byl Martin Adámek z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který se zabývá požárovou ekologií ve střední Evropě. Podle něj požár v Českém Švýcarsku nemusí být pro přírodu až taková katastrofa. „Les, který by byl na území přirozený, by se s tím dokázal poměrně dobře vypořádat … nepůvodní smrkové monokultury jsou naopak na oheň velmi citlivé,“ říká v rozhovoru, který poskytl ČRo. A doplňuje: „U nás je požárů ve srovnání s jižní Evropou řádově méně. Není to tady rozhodně tak suchá a horká krajina jako v jižní Evropě. Je jich méně, řekl bych, že tak srovnatelně jako ve Skandinávii nebo v Polsku.“ To ostatně potvrzují i data hasičského sboru. Počet lesních požárů u nás v posledních letech nepatrně rostl, ale rozhodně se nejednalo o žádný „hokejkový graf“. A třeba v loňském deštivém létě počet lesních požárů oproti předchozímu roku zaznamenal pokles o sedmadvacet procent, nejvíc ze všech druhů sledovaných požárů.

Tím druhým hlasem byl starosta Krásné Lípy Jan Kolář, kterého citoval deník Právo i mnozí další. Podle něj k požáru, jeho rozsahu a šíření z velké části přispělo to, že v lese Národního parku bylo ponecháno suché dřevo napadené kůrovcem. Park na to dokonce místní starostové opakovaně upozorňovali. Ideologie bezzásahovosti vymyšlená na environmetálních katedrách univerzit, která nemá s praxí lesního hospodářství nic společného, chce v české kulturní krajině, kde původního, vzniklého bez zásahu lidské ruky není nic, vytvářet pralesní divočinu.

Bývalý ministr životního prostředí Moldan, na otázku Lidových novin, zda hrají ponechané odumřelé dřeviny v rozšíření požáru nějakou roli, odpověděl: „Jsem přesvědčen, že nehrají.“ Žít v tom ale musí místní, ti, kterým dnes hoří za domem, a kteří se bojí o svůj majetek. Ti druzí jsou v Praze ve svých kancelářích, na katedrách a v redakcích jen „woke by the smoke“, probuzení kouřem.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause