Zkrátka a ne/dobře, není tu příjemná Florida, a vy nejste plukovník v. v. jisté zpravodajské služby, ex-manažer z bankovního sektoru, včerejší představitel významné firmy zbrojního průmyslu, protřelý lobbista.

Před pár dny jsem dostal direkt od rádia Čas na slezských frekvencích. Dozvěděl jsem se, že průměrný důchod činí 11 422 Kč. Také, že za posledních deset let přibylo 400 tisíc důchodců. Z dřívějška vím, že už v příštím roce má být v České republice asi 2 milionů důchodců. To bude ještě větší díra pro státní kasu. Zvláště mladým lidem to bude třeba prostřednictvím masmédií stále připomínat a to formou přímých narážek i aluzí. Dnešní politiky naprosto nezajímá, že tito senioři a invalidé (nejen Meta) ještě nedávno tvořili základy struktur proexportního Československa, státu se zemědělskou soběstačností. Jejich investicí do tohoto fungování státu byly zaprášené plíce, opotřebení kloubů, rakovina, srdeční, plicní a mozková selhání, narušené rodinné vztahy workoholiků apod.

Rozeštvávání generací je jedním z triků vládnoucích skupin pro to, aby lidé nekoukali vládě a globálním jestřábům na prsty při rozdávání nevalných pokerových karet ne/prosperity. Senioři mají i další problém, nízké důchody jim nestačí, a tak si v současnosti přivydělává okolo 350 tisíc osob. To je voda na dumpingový mlýn podnikatelů. Než přijmout mladého člověka přiměřeně ho zaplatit, je výhodnější vzít důchodce a jeho odměnu výrazně podhodnotit. Sociální tenze už vznikají dále samy.

Naši důchodci jsou často přibližováni jako ztrátový podnik, který nám červenými čísly ukrádá ze společného balíku aktiv. Právě na nich je zapotřebí šetřit, zejména když naše armáda má tolik zahraničních angažmá. Tato je sice reziduální, nikoli vševojsková, jak tomu bylo dříve; navíc vedená bývalým ředitelem Vinohradského divadla. Jak by dopadla při ochraně státních hranic, je veřejné tajemství. Ona by na tu hraniční čáru ani nedošla. Artistické duo Jean-Claude Juncker, Angela Merkelová si to nepřeje.

Upřímní přátelé naší specifické demokracie prohlašují, že expedičními sbory, chemiky a zdravotníky si děláme dobré jméno v zahraničí. Jak by ne, získat zadarmo vojáky (v režii jejich státu) to je přece skvělé. A také pozdější platby za naše veterány (vč. léčení a relaxace) se netýkají jiných pokladem, než právě té ČR. U nás se tak jedná o permanentněvlhčený finanční tampón pražských elit po Listopadu ´89.

O nutnosti naší přítomnosti v africkém Mali a na jiných místech světa (Afganistán aj.) nelze pochybovat, jinak rozvědky a Národní centrála zúží pochybovačům prostor. Nebuďme pesimisty, ale zatím třeba nikdo nedoložil, že by taková Francie hájila naše přirozené zájmy. Dělá to, například v případě českých řidičů kamiónů? Pokud ještě máme diplomatický sbor, tak bychom snad mohli očekávat nějaké urychlené řešení, nebo ne? Pokud ne, tak by bylo možná dobré Černínský palác zprivatizovat, koneckonců má už dlouhý čas nevalnou pověst. Historici a hermetici to snadno doloží.

Klausův smrtící kokteil

Jen výjimečně se v současnosti dozvídáme, že důchodový fond splynul se státním rozpočtem, a to za financiéra Václava Klause. Kritizoval to svého času, ve funkci ministra resortu práce a sociálních věcí, Zdeněk Škromach a nezávislí analytici.

Také relativně vysoká cifra našich důchodu není věrohodná. Z pouhého výkřiku do informační tmy, se nedá nic dedukovat. To platí jak pro rádio Čas, tak moloch dezinformací – Českou televizi. Třeba, když do základní množiny plateb započítáme pracovníky justice (včera/dnes), policisty, bankovní manažery, pracovníky IT anebo politiky všech ráží (i s cejchem zbytečnosti), pak je to možné. Návaznou otázkou však je, co lze za tyto koruny pořídit.

Seriozní zahraniční metodiky při zjišťování průměrů používají třeba omezení mínus deset procent shora, deset procent zdola a potom teprve průměrují. Lze postupovat i jinak, ale nejsem ani statistik ani sociolog, a na stanovení metodického optima nemám vliv. Tvrdit něco, a neuvést použitou metodiku, lze považovat z aspektu čs. masmédií za klamání veřejnosti.

Komu „poděkovat“

Především koalici vedené ČSSD. To, že sociální demokrati ve volbách dramaticky neuspěli, není dílem náhody. Důchodci hlasovali nohama. Přidání na důchodech, na rok 2016 o 140 Kč, bylo nesystémové a jeho celková výše vznikla především díky iniciativě poslance RSDr. M. Opálky (KSČM). Přidání pro rok 2017, údajně o 300 Kč, je nesmírně málo. Nůžky mezi vrstvami se rozevírají stále více, anomie pokračuje, to člověk snadno pochopí, i když není sociologem typu Robert Merton. K tomu ještě volání zdravotnických Sirén – po větší spoluúčasti pacientů a zvýšení kapitačních plateb.

Oblíbenci naší veřejnosti Bohuslav Sobotka, Martin Starec, Lukáš Jelínek a další, dostávali u příležitosti voleb řadu emailů. Běžní, ale i vysoce kvalifikovaní lidé, zde vyjadřovali krajní nespokojenost s jejich přístupy. Ostatně z Lidového domu vzešly kupy nápadů, které se často proměnily v „kupky“, blíže chovy v zemědělství… Je ještě v čerstvé paměti, jak Miloš Zeman, tehdy předseda sociálních demokratů a premiér, předvídal problémy ve společnosti a nabádal k založení široké platformy důchodců na půdě ČSSD. Přesněji řečeno, tento muž bez bázně a hany šířil, že senioři nepotřebují vlastní politickou stranu.

Tomu nerozumím, ani při vší povinované úctě k jeho sportovním kvalitám, v disciplínách jako je arytmické veslování na rybníčku a intenzivní cyklistika na skládačce. Jeho cesta na OH do Ria však má výpovědní hodnotu.

Pohled školním mikroskopem důchodce

Stačí zajít do hypermarketu, podívat se na ceny másla (často z dovozu), sýrů (často z dovozu), mléka (zatím tuzemského) apod. Český česnek se jen pomalu vrací na trh. Často se jedná o podvody zásobovacích řetězců přeznačením zboží. Ceny hrušek, jablek švestek a dalšího ovoce jsou na luxusní úrovni. Jsou i naše důchody na luxusní úrovni? Evropské státy, které na nás po roce ´89 naivně čekaly na konci tunelu (Rakousko, Německo ad.) se nedočkaly naší přítomnosti v dobře situované sociální Evropě. Bohužel ani převážná část věřících lidí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Přesto, nikdo z našich politiků, zejména pak tria Havel, Klaus, Zeman, se nedopustil zásadních pochybení. A tak nadále padáme a padáme na nových, přihazovaných banánových slupkách z hospodářských komor a preferovaných velvyslanectví. Ale, co naplat, chtěli jsme být banánová republika; a tak nás Washingtonský konsens uchopil jako železná panna hraběnky Báthory.

Abych nezdržoval Váženého čtenáře, tak to vezmu dále telegraficky, v soudobých modech života. Člověk přijde na svět a má přirozenou KREATIVITU, potom se mu dostane kulturní KONTAMINACE, podlehne civilizační KOLABORACI a stane se obětí neosobní KREMACE.

Těch sociálních úderů, které direktivně dostávají senioři, invalidé a další potřební od politiků, je stále více. A co, až nás vezmou nefalšovaným hákem? Prý se to chystá, třeba u plynu pro domácnosti. Bude reagovat Lucie Bílá další trudnomyslnou písničkou?

Tahle země není pro starý, Martin Škabraha (filosofická larva, astrální larva, chumáč energie)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.