Dne 24. listopadu minulého roku byly v prostorách Pánského klubu Obecního domu v Praze představeny první dva díly pětidílného cyklu Dějiny sebevědomí – Diplomaté bez pasu. Třetí díl je v současné době před dokončením.

Jedná se o největší česko slovenský nakladatelský projekt posledních třiceti let skrývající v sobě tolik potřebnou a téměř ztracenou národní hrdost, uvědomění si sebe sama i význam Čechů a Slováků ve světovém kontextu civilizace.

Autorem projektu je MgA Petr Kršák, filmový režisér, spoluzakladatel televize Nova, držitel ocenění Zlatý biatec … jeho filmové vidění se promítá i v jedinečném temporytmu grafické skladby jednotlivých hesel, jejichž celek vypovídá o jednotlivých osobnostech moderním jazykem feature.

MgA Petr Kršák, autor projektu a jeho investor

Jednou z autorů a mediální osobností tohoto projektu je známá spisovatelka Marie Formáčková. Dejme ji tedy slovo:

My Češi jsme zvláštní lidé. Nepotřebujeme, aby nás někdo pomlouval, není nutné, aby nás někdo podceňoval, my to umíme sami. Říkáme o sobě, že jsme nepřejícní, závistiví, že se málo usmíváme a dáváme si řadu nelichotivých charakteristik. Naopak u ostatních národů vidíme spoustu kladů. Jinde se víc usmívají, mají tam větší pořádek, schopnější politiky, lépe si poradí s ekonomikou a vlastně s čímkoliv. Jistě existují důvody, proč jsme takoví. Nacházíme se uprostřed Evropy, po celá staletí se přes nás denně valily dějinné události a my tak nějak pořád někomu překáželi. Vadili jsme kdekomu, a tak jsme se raději přikrčili a zalezli do kouta, aby nás nebylo vidět, a hlavně, abychom vše ve zdraví přežili.

Marie Formáčková, spisovatelka, mediální tvář Dějin sebevědomí - Diplomatů bez pasu

Čechy, charakter, statečnost, zbabělost. Občas je ze všeho podivný kadlub pocitů, kdy jeden přehlušuje, bohužel bez poznání a vysvětlení, druhý.

Nikdy jsme to neměli v historii jednoduché, bývala dokonce období, kdy to s budoucností našeho národa nebylo vůbec růžové. Kosily nás války, nemoci, špatní vládci, ale vždycky jsme se dokázali nadechnout a budoucnost si vybojovat.

I když po svém, tím nenápadným bojem, který navenek nebyl moc vidět. Ale dokázali jsme to, Jsme tu, stále mluvíme česky a máme svůj stát v překrásné krajině, kterou nám kdysi podle pověsti vybral praotec Čech.

A vybral dobře. Ten, kdo zcestoval celý svět, tak ví, že nikde není líp, máme krásné místo k životu, kde se střídají čtyři roční období, jsou tu hory a nížiny, lesy a potoky, řeky a rybníky. Snad jen to moře nám tu chybí, ale na druhé straně k němu nemáme daleko.

Samozřejmě mě ihned napadá otázka, jak vidíte podle vlastní zkušenosti i práci na Dějinách, bratry Slováky…

Naši bratři Slováci, s kterými jsme téměř osmdesát let žili v dvojdomku, jsou na tom v tomto směru o něco líp. Ano, jsou sebevědomější a faktem je, že jsme se velmi dobře doplňovali. Není proto překvapivé, že s myšlenkou vytvořit takové dílo, jakým jsou Dějiny sebevědomí přišel Slovák. Ano, Čecha by tohle nenapadlo. Každopádně je obdivuhodné, že nejen vznikla idea, ale že se jí podařilo, a to dík Petru Kršákovi a dalším, realizovat. A to ve velmi úctyhodné formě. Vznikne pět překrásných a objemných knih, které obsahují spousty důvodů, proč máme být na sebe hrdí.“

Dějiny sebevědomí - Diplomaté bez pasu. První dva díly pentalogie

Pracovala jste na Dějinách jako autorka téměř stovky hesel.

Ano, psala jsem o životech mimořádných lidí, o skvělých umělcích, vědcích, sportovcích, podnikatelích a dalších osobnostech, jejichž stopa je v minulosti i přítomnosti víc jak výrazná. O něco usilovali, budovali, vymýšleli, organizovali, často době i času navzdory.

Není totiž jednoduché být vizionářem, vyčnívat, být kus před ostatními, přeskakovat překážky, drápat se z pastí, které ti méně schopní a méně úspěšní dovedou vymýšlet.

Oněch pět knih, respektive jejich obsah, je důvodem, abychom zvedli hlavy a byly na sebe pyšní.

Jsme skvělý národ, který nikdy nikoho nenapadl, nikdy nikoho nevykořisťoval, neokupoval, nekolonizoval. Kdo tohle o sobě může říct? A važme si těch, kteří se zapsali zlatým písmem do historie a važme si i sami sebe. Máme proč.

***

Závěrem je třeba dodat, že Dějiny sebevědomí přiblížené v osudech čtyř stovek Čechů a tří set Slováků vše, co řekla spisovatelka Marie Formáčková potvrzují. A nabádají k uvědomění si velikosti obou našich národů. Ta byla hlupáky často vyměněna za kde co a kde koho. A není tomu, bohužel, jinak ani dnes.

Za rozhovor děkuji.