Miloš Zeman vyhrál a poděkoval za soutěž Karlu Schwarzenbergovi. Tečka. Karel Schwarzenberg prohrál a poblahopřál Miloši Zemanovi. Tečka. Karty jsou rozdány a jedeme dál. To, co se však dělo před tím, nemělo v oblasti médií nic společného s novinařinou. Byla to normální válka písmen.

Žurnalistika se v základu dělí na zpravodajství a publicistiku. Zatímco v publicistice (a do této oblasti řadím bezpochyby i blogery) si může dovolit být autor ovlivněn svými osobními preferencemi a tyto se mohou a mají projevovat v jeho tvorbě, ve zpravodajství musí jít osobní preference stranou. Základem zpravodajství jsou výhradně fakta a nesmí se v něm objevit sebemenší náznak hodnocení, nebo vlastního názoru. Skutečné zpravodajství, umožňují lidem udělat si názor, hledám už dlouhé roky. Občas se zadařilo, byť to byla vždy téměř sisyfovská práce. Přímá volba prezidenta však obor zpravodajství zazdila úplně a definitivní rakví se stalo období posledních čtrnácti dnů.

Rád bych tímto pogratuloval České televizi, zejména lidem jako je Václav Moravec či Daniela Drtinová, MF Dnes a iDnes, především lidem jako je Martin Komárek, Robert Čásenský či Jiří Kubík, Respektu a panu Taberymu, redakci Aktuálně.cz (a jistě i řadě dalším), a dále pak našim, na svou vlastní kariéru před rokem 89 mnohdy taktně zapomínajícím umělcům, kteří měrou vrchovatou přispěli k vítězství Miloše Zemana. Takovou štvanici, jakou předvedli, by musel s lišáckým úsměvem uvítat každý, proti komu by byla zaměřena.

Inu, kdo umí, a sundá přitom v neskrývaném publicistickém vzteku i masku zpravodajce, ten umí. Nikoli Miloš Zeman, Karel Schwarzenberg, jejich týmy, nebo jejich podporovatelé, ale čeští novináři a umělecká fronta vykopali válečnou sekeru a rozdělili národ. Prý hlídací psi demokracie a intelektuální elita národa?

Velký kulový.

Psáno pro blog idnes.cz