Když je politik XYZ či jeho blízcí zainteresován v nějaké  privátní lukrativní výdělečné činnosti, pak by z logiky obsahu tohoto slova měl oznámit, že o snížení daně z příjmu právnických osob nemůže hlasovat, neboť je na výsledku finančně zainteresován. Pokud komunální politici přijdou k názoru, že "jimi" placená příspěvková organizace zastává názory, které je údajně lidsky a politicky poškozují, pak by i oni měli být z rozhodování o jejím osudu pro podjatost vyloučeni. Ani to se neděje. V Ústí nad Labem k podobné situaci v kauze Činoherák prý došlo, neboť činoherci a jejich příznivci před volbami tvrdili, že politické, a zde je nutno v rámci objektivity dodat, de iure  legitimní komunální rozhodnutí, bylo vedeno touhou umlčet politikům nepohodlné svobodomyslné divadlo. Tento názor sdílelo tak velké množství voličů, že hnutí PRO Ústí dostalo silný mandát  ovládat ústeckou komunální politiku. To však neznamená, že to co nemělo samo rádo, může dělat také a tak nepřihlášení se k aktuální podjatosti při rozhodování o ekonomické budoucnosti Čihoneráku a sociální budoucnosti herců,  považuji za nováčkovské podřezávání vlastní větve, z které radost rozhodně nemám. Zločin to samozřejmě není, ale vykročení tou správnou nohou, byť ho lze napravit, také ne. A teď se dostanu ke smyslu otázky v názvu mého názoru.

3.9. 2014 jsem se stal zaměstnancem Městských služeb Ústí nad Labem. Nikdy jsem se netajil, že mi práci na Městském stadionu , pro závistivce s velkýma očima, dost podprůměrně placenou, byla k mému velkému překvapení nabídnuta primátorem Mandíkem, prý proto, že jsem ji už v minulosti na stejném místě vykonával. A to i přesto, že jsem o práci "mocné" nežádal. Řediteli Městských služeb Harciníkovi se to dvakrát nezamlouvalo a tak jsem mu dal mezi čtyřmi očima slovo, že pokud mne tam nechce, neboť si jsem vědom, že jsem ODSáky, tedy i jeho,  dvacet roků veřejně kritizoval, že primátorovi Mandíkovi řeknu, že o tuto práci nemám zájem. Bytostně  jsem netoužil po zesměšňování a sociálních problémech spojených s výpovědí ve zkušební době, což jsem mu řekl. Nehledě na to, že takové podlé chování by nemuselo  být  v souladu s nově nastolenou linií všech ústeckých ODSáků. Takové cíle pan ředitel popřel. Přesto jsem tři měsíce z různých stran slýchával, že pokud volby dopadnout tak jak nakonec dopadly, že mne právě z důvodů, které jsem tušil, vyhodí. A to se také, právně v naprostém pořádku,  k 2.12. 2014  stalo. Vysvětlení pana ředitele Harciníka, ač mi ho dávat nemusel, jsem pochopil tak, že tak činí v souladu s vizí nového vedení města. Toho vedení města, na které jsem si, lidově řečeno, na prvním zastupitelstvu "otevřel" svá občanská ústa, což moji kamarádi a známí považovali za hloupost, která mne bude stát místo a já doživotní  snílek jsem jim to vymlouval. Pokud tedy  existuje princip jednoho metru, pak i já musím mít nepochybně právo si stejně jako činoherci myslet, že o práci a sociální jistoty o které jde VŠEM!!! propuštěným vždy až na prvním místě, přicházím díky politické komunální či ředitelské podjatosti. K mé práci jsem tři měsíce neslyšel výhrady. Důkazy pro své občanské přesvědčení, neboť jsem si už s politiky v minulosti zažil své,  samozřejmě nemám, ale ty de iure neměli ani činoherci a přesto jim bylo uvěřeno. Jsme si v námitce na podjatost politiků a úředníků občansky rovni, nebo to co je povoleno "činohercům", není povoleno "Štvánům"? Byl bych i já za hrdinu, kdybych panu Harciníkovi, jako herec Maryško  zastupiteli, vyťal políček? Mohu si tipnout? Myslím si, že ne.  Nebo  mne činoherci mile překvapí a budou na vedení města tlačit, aby v budoucnu měřilo všem stejně?

Publikováno se souhlasem vydavatele