Nejvyšší soud ČR vydal aktuálně k uvedené konferenci publikaci. Téma efektivity trestního řízení je v odborných kruzích oblíbeným evergreenem, často se však zapomíná na to, že důraz pouze na rychlost nemůže zůstat osamocen. Zkrátka rychlost vždy neznačí, že se zúčastněným osobám dostává práva na spravedlivý proces. O tom, že tvůrci legislativy ovlivňují chod justice, jistě není pochyb.

Trestní řád v zásadě obsahuje potřebné instituty pro to, aby trestní řízení, ať již ve fázi přípravné, tak i ve fázi řízení před soudem, probíhalo dostatečně rychle a efektivně. Je často problémem policejního orgánů a taktéž i dozorových státních zástupců, že trestní řízení před soudem následně trpí většími či menšími vadami, majícími za následek průtahy a dochází k tolik známému „ping-pongu“ mezi nalézacím soudem a odvolací instancí. Uvedené rozhodně nezhojíme novou (a to ani sebelepší) legislativou, jak by se mohlo zdát. Mnohdy by zkrátka jen stačilo, aby orgány činné v trestním řízení trestněprávní předpisy důsledně dodržovaly a zejména, aby respektovaly základní zásady trestního řízení, o kterých pojednávají úvodní ustanovení trestního řádu. Na legislativcích je, aby silou své osobnosti a životních zkušeností se podíleli na tvorbě kvalitního právního prostředí.

Zajímavé je podle mě to, kdo se podílí na vytváření právního prostředí a kdo proklamace o rychlosti trestního řízení na půdě Senátu hájí. Současný předseda Ústavněprávního výboru, Miroslav Antl, jehož otec působil jako prokurátor procesů 50. let, kdy rychlost řízení vedla k nechvalně známým koncům, byl možná během svého působení na prokuratuře zvyklý na to, že před politiky, policií a prokurátory jen málokterý občan tvrdě hájil svá práva. Dnes však doba pokročila a prostor nemá ani „akce čisté ruce“, kterou hodlal JUDr. Antl uvést v život v resortu Ministerstva vnitra ČR a doufám, že prostor nemá ani jeho názor o jednotě skutků klienta a jeho obhájce jakožto činitelů organizovaného zločinu.

S takovými názory zamířil jmenovaný v roce 2008 jakožto zástupce sociální demokracie do Senátu a setrvává tam dosud. I když v současnosti, kdy ČSSD vykazuje voličský potenciál pouhých cca 5,5 %, již za tuto stranu nekandiduje a opustil ji stejně jako po roce 1989 opustil KSČ, operativně se snaží o udržení v Senátu cestou kandidatury hnutí ZA OBČANY.

Senát PČR byl vždy komorou, která má představovat jakousi kontrolní pojistku toho, co za návrhy zákonů a změn schválí Poslanecké sněmovna. Co pan dosavadní předseda Ústavněprávního výboru udělal v Senátu pro rychlejší a spravedlivější justici doteď? Co nabízí do budoucna? Jenom proklamace o efektivnější justici cestou rychlejšího řízení. Nebo má snad představu, která se promítla v jeho legislativní iniciativě k vyzbrojení veřejnosti, že tato si svá práva zjedná sama rychleji a efektivněji nežli justice!?

JUDr. Gabriela Wagnerová
advokátka