Vzhledem k zanedbatelné volební účasti nelze hodnotit kondici politických stran, popularitu kandidátů ani měřit, zda veřejnost hlasovala proevropsky či evroskepticky. Veřejnost totiž ze všeho nejvíc nehlasovala. Nevolilo se. O tom si povídejme, nikoli o tom, co se nestalo.

Nezájem o volby nezpůsobil nedostatek informací. Volbě předcházela klasická kampaň a provázel ji dostatečný mediální zájem. Nedá se ani říct, že volby neměly silné téma, protože se u nás dlouhodobě vede spor o smysl EU a volič měl na výběr mezi sympatizanty a kritiky současné podoby unie.

A konečně volbám nechybělo jasné zadání: Politické strany se občanů zeptaly, kdo je má v Evropském parlamentu zastoupit. Na takto položenou otázku dostaly jednoznačnou odpověď, že nikdo, protože naprostá většina občanů dala politikům jasně najevo, že o zastoupení v Evropském parlamentu nemá zájem.

Z evropských nevoleb ovšem formálně vzešlo jednadvacet europoslanců, kterým absence politického mandátu vůbec nedochází a komentáře politiků, politologů či publicistů se vesměs omezili na kritiku voličské neodpovědnosti. Připomíná to věčný sen vrchnosti vyměnit kvůli nežádoucímu volebnímu chování občany.

To, co by se mělo vyměnit, je ovšem volební zákon. Podobně jako jsou při nedostatečné účasti neplatná obecní referenda, logicky by neměly platit výsledky voleb, ke kterým se veřejnost nedostavila. Občané mají legitimní a demokratické právo rozhodnout, že bude rozumnější a také levnější, když za ně v evropských záležitostech budou rozhodovat poslanci z jiných koutů Evropy. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.