Republikou se prohnalo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, že již dvakrát ošizení věřitelé H-systému, doplatí na nedokonalé právní předpisy potřetí. Lid se nestačí divit rozsudku Nejvyššího soudu ČR. Neznám soudní spis, data, kdy tito věřitelé zaplatili poprvé, ani kdy správci konkurzní podstaty zaplatili podruhé. Rovněž nevím, zda zmiňované novostavby jim byly zapsány do vlastnictví na příslušném Katastrálním úřadu a zda jim příslušný Finanční úřad vyměřil daň z nemovitosti a oni ji platili. Vím pouze, co lidé řekli v médiích a jak se vyjádřili současný správce konkurzní podstaty a předseda senátu Nejvyššího soudu, který o věci rozhodoval.

Mám za to, že zde došlo k pochybení orgánů státu – správce konkurzní podstaty a Nejvyšší soud ve vyjádření, že všem věřitelům musí být měřeno stejně z majetku, který zůstal v konkurzní podstatě. Podle všech vyjádření je nezpochybnitelné, že tito věřitelé podruhé neplatili do H-systému, tedy neplatili pohledávku dlužníkovi, ale platili správci konkurzní podstaty. Důvodem pro vystěhování z domů a ztráty vlastnického práva je, že předchozí konkurzní správce nedal tyto úkony, tj. platbu a nabytí vlastnictví schválit soudu, co jistě mělo být. Ale pokud byla lidem nemovitost zapsána Katastrálním úřadem a vyměřena jim daň z nemovitosti, potom všichni byli v dobré víře, že jim nemovitost náleží. Pokud ne, tak jde minimálně o bezdůvodné obohacení na straně státu, protože jim tito lidé plnili bez právního důvodu. Je jistě možné rozvést celý případ ještě více, ale v tomto případě je pro postižené nejdůležitější rychlost řešení a zklidnění situace, než dojde k nějakým nepředloženým událostem.

JUDr. Ivan Jordák, Letohrad