O paní Boženě Němcové, spisovatelce v 19. století, bylo napsáno nesčíslně studií, kritik, vzpomínek. Přibližně devadesát let po její smrti se narodila paní Miroslava Němcová, česká politička, kterou zmiňuji v nadpisu. Před několika lety byla předsedkyní poslanecké sněmovny a je významnou členkou ODS. Na manifestaci v Praze proti premiérovi Babišovi také vystoupila s projevem, kde mimo jiné vyzvala poslance ČSSD, zatím členy vládní koalice, aby v pátek 24. listopadu se přidali k opozici a současné vládě, které jsou členy, vyslovili nedůvěru. Pokud tak učiní, odpustí jim paní Němcová jejich vstup do koalice s hnutím ANO, a budou i nadále považováni za demokratickou stranu. Ale musí tak učinit nyní, protože jim bude odpuštěno pouze jednou.

Zvykl jsem si už na ledacos. Nevolil jsem ani ANO, ani ČSSD, ani ODS, ale začínám mít vážné pochyby o tom, že není nic shnilého ve státě českém, když si něco takového dovolí říci přední politička. Na základě čeho bude sociální demokracii odpuštěno, a kdo jim a co vlastně odpustí. Vždyť její prohlášení, kterému někteří Pražáci tleskali, je ještě horší než zacházení s odpustky ve středověku. Tehdy odpustky mohl udělit papež, respektive je mohl prodat a cena byla určována podle počtu let prominutých z celkového počtu let, které měl hříšník strávit v očistci. Nyní se rozhodla paní Němcová, že je bude udělovat ona, a to v případě, že poslanci jiných stran vykonají věc dobrou pro ODS a toho, koho ona určí. Je opravdu znamenitým paradoxem, že toto se děje v 21. století v zemi, kde v 15. století za odpor proti odpustkům byli nejméně dva univerzitní mistři upáleni a řada lidí popravena. Proti Čechám pak vyhlášena řada křížových výprav a země byla kvůli tomu prakticky nepřetržitě 15 let ve válce. Projev o odpuštění byl učiněn ještě k tomu na manifestaci svolané na základě velmi pochybných důvodů, prokazovaných způsobem překračujícím hranici zákonnosti.

Co chvíli se nám někdo zaklíná demokracií a potřebou ji bránit. Možná by bylo dobré před vlastní účastí na těchto podnicích, kam jsme samozvanými obránci voláni, si sednout a krátce se zamyslet, co vlastně demokracie je, a zda jsou naplněny i v tomto případě její znaky. Možná bychom bez spekulací přišli na to, v čí prospěch je vše konáno, a že vůbec nejde o obranu demokracie a svobody občana.