Zručný matematik by možná dokázal vypočítat řešení, neboť počet alternativ situací a jejich řešení není nekonečný, ba ani příliš složitý. Jde o jakýsi „binární kód“ možná „binární strom“ k jehož konstrukci a zjištění alternativ nemusíte být matematický génius ale jen logicky uvažující člověk[1].

Současná situace na politické scéně na mne působí jako pohyb osob v zrcadlovém bludišti, lépe řečeno ne snad slepců, ale oslepených září politiky své strany. Skutečnost je podstatně jednodušší, neboť každá situace nemá více než dvě řešení.

Matematika zná i další použitelné modely – třeba „fraktály“, ten mívá na první pohled velmi složitý tvar, ale je generován opakovaným použitím jednoduchých pravidel.

Tak se pusťme do modelování naší politické situace metodou situací a alternativ jejich řešení. Nemyslím si, že by politici všech stran v Poslanecké sněmovně nebyli schopni si takovou studii pořídit, ale svojí rétorikou připomínají koně s klapkami na očích, které jim brání vidět realitu jinak, než káže doktrína ideologie jejich politických stran a jejich představu o přání jejich potenciálních voličů. Tak se ale z tahounů stávají vlečeným břemenem s nejistou cestou k cíli.

Proto se alibisticky vymlouvají na další a další nutná jednání a prosazují mnohdy nereálné kroky, o kterých předem vědí, že v alternativách „ano – ne“ nikdy neuspějí. Historické blokády (například „zrady“ 27 poslanců) jim brání v svobodném rozhodování, neboť mnohými odmítaný, mnohými vzpomínaný se stal (pro tuto situaci) dirigentem orchestru, který rozdal noty a ač první houslista chce hrát jinak, ono to jinak nelze, než jak mávne dirigent. Dirigentem bývá ten, kdo má vizi, jak orchestr má znít v harmonii skladby. Nikoliv nejlepší muzikant. Respektujme to.