Torzo mocné ODS se logicky obává volebního neúspěchu. Ano, těch jmen, které se stávají symbolem jejich pojetí politiky jako prostředku k politickému obchodu a tu a tam zbohatnutí kdoví jak, je až příliš. Od Ivana Langera a Aleše Řebíčka až po poslední kauzu třech mušketýrů a kauzy Nagygate. Ale proč hovoří o hrozbě levice? Komu hrozí a co? Nesvéprávní občané slepě volí levici a v tom důsledku jim hrozí katastrofa, úpadek?  

Chápu pojem „hrozba levice“ jako politické klišé, ale jinak je to hloupý pojem. Pravicové i levicové strany, ctí-li náš ústavní pořádek a demokratické hodnoty v ní zakotvené, jsou jistě legitimním politickým, názorovým, doktrinálním a bůh ví jakým proudem a je podstatou demokracie, že v soutěži politických stran se tyto ucházejí o to, aby mohly řídit společnost směrem ke svým vizím a svému přesvědčení. Vadí mě prostě ten pojem hrozba.

Bylo by asi pochopitelnější, když bychom my, co jejich světonázor nesdílíme a patříme ke straně, která je asi podle všeho podle pana Kuby „nejsilnější hrozbou“, tedy ČSSD, používali takové příkré odsudky. Ať vláda Mirka Topolánka nebo Petra Nečase, žádný zázrak to nebyl. Dokonce mnozí pravicově zaměření odborníci, zejména ekonomové, vůbec pochybovali, zda jejich vláda byla skutečně pravicovou.

Vygoogloval jsem si ve Wikipedii oba pojmy a zde je výsledek (celý, bez krácení):

„Pravice je poměrně vágní označení používané pro popis řady politických pozic a ideologií. Konzervativní pravice je používaná pro popis skupin podporujících zachování tradičních a kulturních hodnot či zvyklostí, a také zachování určité formy sociální hierarchie, liberální pravice pak podporuje svobodu člověka a minimální roli státu na společnosti. Pravice v současnosti také obecně zastává soukromou kontrolu výrobních prostředků, kapitalismus, volný trh a tržní hospodářství. Obsah pojmů pravice a levice se v různých společnostech a v různých dobách může různě vyvíjet, avšak konkrétní pravicové směry jsou stále téměř stejné. V ČR patří mezi nominálně pravicové strany ODS, TOP 09 nebo VV.