Když se tentýž nešťastník, nedbaje udělené lekce a zatvrdiv se, znovu vydal kamsi na náměstí s transparentem, požaduje svobodné volby, policajti zjevní i tajní jej sice znovu zmlátili, ale po úvaze v duchu – to přece není normální – ho svěřili do péče soudružské psychiatrie.

Člověk, který nejpokrokovější režim, tím pádem i režim nejsvobodnější, jehož volby nemohou být už rovněž svobodnější, považoval za zbavený svobody, musel být nutně blázen. Soudružská psychiatrie ho kvalifikovala diagnózou – paranoia kverulans.

Po několikerém zklamání z následků voleb v posledním čase, protože vždy to dopadlo jako obyčejně, jsem se letos svobodně rozhodl nevolit. Jenže jak nejít volit, jsem-li uvědomělým občanem a mé nohy, aniž se ptaly, mě v den voleb samy odnesly za volební plentu, abych si tu nejprve zazoufal a nakonec do urny hodil tak řečenou volbu menšího zla.

Rozhodl jsem se, že si podobně jako můj předchůdce z doby nesvobody, opatřím transparent. Vydám se s ním kamsi na náměstí. Budu důrazně žádat, abych byl zbaven práva volit.

Svěřil jsem se své ženě. Nechám se o svobodu volit svobodně připravit. Moje žena zalomila rukama a ironicky poznamenala, když jsi takovej blázen, tak si kamsi na náměstí běž, vzápětí tě ale zavřou do blázince. Proč by mě měli zavírat do blázince, vždyť nechci nic bláznivýho, jen nechci chodit volit, namítnul jsem.

Protože každej normální člověk, odvětila žena, když nechce jít volit, tak jednoduše nejde volit, jen blázen, co nechce jít volit, jde volit. To už samo není normální, stejně jako není normální chtít být zbaven práva volit. Něco podobného se může zrodit jen v hlavě blázna, a tak bude zcela normální, až tě normálně do blázince zavřou.

A to bylo normální, že zavírali do blázince takové, co chtěli svobodné volby v době, kdy volby tak řečeno svobodné nebyly, i když jim tvrdili, že snad ani svobodnější být nemohou? Copak mohou do téhož blázince zavírat člověka, co chce svobodně volit, s člověkem, co chce dobrovolně o možnost svobodně volit být připraven? To by bylo teprve uhozené na hlavu!

Je snad normální 17. listopadu vyrazit kamsi na náměstí s transparentem, co důrazně žádá, abych mohl v den svobodných voleb svobodně protestovat proti svému volebnímu právu?

Jak jsem to řekl, myšlenka se mi začala líbit. Moje žena se podezřele mlčky vykradla z místnosti. Z předsíně se ke mně nesl tlumený hovor. Patrně telefonický.

Asi objednávala papír a barvy pro můj transparent.  

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.