„Rusko zbankrotovalo,“ vítězoslavně hlásaly titulky některých českých deníků. Rusku totiž uplynula třicetidenní lhůta na zaplacení asi 100 milionů dolarů úroků ze zahraničních dluhopisů. Moskva ale tuto sumu k dispozici má a hodlá své závazky splnit. Západ však nejenže asi polovinu ruských devizových a zlatých rezerv v rámci protiruských sankcí zmrazil, on svými sankcemi technicky znemožnil Rusům platby provádět.

Poškozeni, v tomto případě, uvalenými sankcemi jsou tedy západní věřitelé sami. Rusko se vnitřně finančně nehroutí, k čemuž by slovo bankrot čtenáře navádělo. Ruští státní zaměstnanci své platy dostanou, ruští penzisté své penze také, což potvrzuje agentura Bloomberg. Máme tak další z důkazů, že balíky nejrůznějších sankcí poškozuje Západ nejvíce sám sebe.

Lídři G7 se na své schůzce v Bavorsku shodli, že budou „pokračovat ve finanční, humanitární, vojenské a diplomatické podpoře a stát na straně Ukrajiny tak dlouho, jak bude třeba“. To je závazek sice smělý, v důsledku však nerozumný. Válka na Ukrajině pokračuje a její konec je v nedohlednu. Západ, na straně jedné, Ukrajinu vyzbrojuje stále modernějšími zbraňovými systémy a všechno to platí, na straně druhé řeší budoucnost svých obyvatel a průmyslu pro případ, kdyby z Ruska přestal do Evropy proudit zemní plyn.

Namísto silné, vážně míněné výzvy Ukrajině a Rusku, aby obě země začaly vážně jednat o mírovém uspořádání, která měla od G7 zaznít, zabředá Západ hlouběji do pasti svých nekonečných slibů. Ukrajinský prezident Zelenskyj, obratně již několik měsíců zneužívající politickou slabost Západu, jim do Bavorska za tento závazek svým obvyklým tónem vzkázal: „Ruskou agresi zastavíme jen tehdy, pokud dostaneme vše, o co žádáme, a v době, kdy to potřebujeme.“ Tak kdo tu rozdává karty?

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause