Podílu na správě země se tímto aktem ujímá nová hlava státu - jeho nejvyšší autorita, člověk, ke kterému v okamžicích úzkosti a nebezpečí budou vzhlížet jeho občané s vírou, že on bude jejich kotvou jistoty i ochráncem jejich svobody a bezpečí. Je to výjimečná chvíle na výjimečně symbolickém místě. Sílu a mohutnost tohoto aktu podtrhuje společné zasedání obou komor českého parlamentu, symbolu české demokratické tradice. Tomu má odpovídat obsah a forma vystoupení nové hlavy státu.

Je smutné, že si tak dnes inaugurovaný prezident České republiky Miloš Zeman na Pražském hradě nepočínal. Své vystoupení nevěnoval vážnému zamyšlení nad minulostí, přítomností a budoucností České republiky. Nevěnoval se úvahám nad rolí i osudem své země v neklidném světě kolem nás. Nevyužil unikátnost okamžiku, aby připomněl nesamozřejmost stého výročí existence svobodné Československé republiky. Té republiky, která si právo na svoji nezávislost i svobodu musela opakovaně a bolestivě vybojovávat, a o jejíž samotnou existenci v blízké budoucnosti opět půjde. Dnes, zřejmě více než kdy jindy, měl budoucí prezident připomenout složitost období, kterým bude svoji zemi provázet.

Pan prezident nic takového neučinil.

Miloš Zeman se naopak opět neopanoval, nechal průchod své mstivosti a posvátnost chvíle poskvrnil skrytým vyrovnáváním si svých osobních účtů. Bylo nemístné, aby část svého dnešního prezidentského poselství svému národu věnoval zbytečným útokům na média.

Své místo v jeho projevu sice nenašlo Zemanovo zamyšlení nad hodnotovou krizí západoevropské civilizace, jejíž jsme součástí, zato se do přímého přenosu dostal velkopodnikatel Zdeněk Bakala. I zde Zeman neovládnul sám sebe a nepochopil, že inaugurační projev je jiný žánr než beseda s občany v Ostravě.

Byl to smutný pohled. Nemohu, ač bych si to přál, najít v projevu nové hlavy České republiky jediný silnější moment, jednu vážnější úvahu, jedno nadčasové zamyšlení, které by se pokusil vtělit do poselství svému národu.

Inaugurační projev Miloše Zemana neodpovídal síle a vážnosti okamžiku, místu, kde vystupoval i odpovědnosti, kterou v onen okamžik přebíral.

Byl to nedůstojný, bohužel často i ponižující pohled.

Ivo Strejček

Převzato z Institutu Václava Klause.