V Německu proběhly parlamentní volby, jednoznačně nejsledovanější evropská politická událost nejméně letošní první poloviny roku. Jejich výsledky jsou již dobře známé a opakovat či nějak originálně řadit a posuzovat známá čísla již není třeba. Co ovšem smysl má, je zamyslet se nad tím, o jakém vnitřním stavu Německa volební výsledky vypovídají, a ptát se, co může budoucí německé politické uspořádání znamenat v kontextu již viditelně se rozpadajícího poválečného uspořádání Západu.
Situace v Německu německé voliče straší. Velká voličská účast o tom svědčí. Vážné hospodářské i společenské problémy země, která bývala dlouho považována za výkladní skříň evropského poválečného hospodářského úspěchu, jsou ohromné a již se nedají nijak skrýt.
Mylná hospodářská rozhodnutí předcházejících německých vlád, která byla výhradně motivována zelenou ideologií, vyloučila naděje na budoucí zdravý hospodářský růst země. Průsak zeleného levičáctví do uvažování německých politických stran vedl k prosazování levicových ideologických radikalismů odporujících zdravému rozumu. Zelené bludy ovládly politiku natolik, že začala ekonomice diktovat, co musí plnit. Emisní povolenky, emisní cla, plnění závazných environmentalistických cílů, ukončení jaderné energetiky, to vše dostalo Německo – a spolu s ním zbytek EU – do kolen. Hospodářský úpadek, tak viditelný v kolapsu německých automobilek, byl jedním z hlavních důvodů, proč se Němci tak masově zvedli a šli k volbám, které pochopili jako poslední možný svobodný způsob k vyjádření své frustrace.
Dalším vážným důvodem, pro který šli Němci tak masově k volbám, byly důsledky masové migrace, které zcela mění strukturu tamní populace. Volit však v tomto případě CDU, německé socialisty nebo Zelené je jako svěřit pyromanovi krabičku sirek. Vždyť právě tyto strany svou nezodpovědností, krátkozrakostí i zbabělostí otevřely dveře masové migraci a podporovaly ji tak agresivně, že jakékoli varovné hlasy uměly úspěšně potlačit. Výsledkem je neřešitelná společenská a bezpečnostní atmosféra v zemi, se kterou její původci, kteří sestaví budoucí vládu, nebudou schopni nic dělat. Zloděj sice může volat: chyťte zloděje, ale bude to stále jen zloděj.
Máte strach z rostoucích volebních výsledků AfD?Anketa
Zajímejme se o hledání odpovědí na podstatnou otázku dneška: jak mohou volební výsledky v zemi našeho souseda promluvit do vývoje doby, kdy se Západ mění, kdy se rozpadá poválečná struktura Západu založená na amerických bezpečnostních garancích západní Evropě, kdy není zcela jasná budoucnost prostoru na východ od nás a kdy se z institucí Evropské unie stala neřiditelná byrokratická a politická monstra.
Že se Západ rozpadá, že přichází o cenné atributy prostoru, který jsme kdysi považovali za vysněná místa svobody, je zjevné. Jestliže mohou být zrušeny prezidentské volby v Rumunsky jenom proto, že by asi vyhrál „nežádoucí“ kandidát, jestliže vítěz svobodných parlamentních voleb v sousedním Rakousku není schopen sestavit vládu, neboť je označován za „krajní pravici se kterou se nevládne“, jestliže představitel Evropské komise naznačuje, že dopadnou-li volby v Německu špatně, „budeme muset zasáhnout“, nelze se vyhnout otázce, jaké je tedy evropské pojetí demokracie? Kam se evropský Západ posunul, když je připraven relativizovat to nejcennější, co jej kdysi charakterizovalo a přivedlo k prosperitě – svobodné volby?
Západ se mění a slábne. Poločas jeho rozpadu je tím rychlejší, čím rychlejší je dynamika růstu velmocí v jiných částech naší planety. Naše zaostávání za kupředu pádícím světem jsme si způsobili ale jen my sami. Dokázali jsme si na sebe vymyslet všechno možné, abychom si cestu do budoucnosti zatarasili všemožným ideologickým balastem a politickým harampádím, skrze které je již téměř nemožné projít. Jak by nám okolní svět neměl utíkat, když my sami – vlastním činěním, vlastní hloupostí, vlastní nepokorou a pýchou – jsme se vystavili do pozice dýchavičného outsidera?
Rozpad Západu, onoho poválečného uspořádání pod ochranou USA, je v posledních týdnech zjevný. Američané si zvolili prezidentem své země Donalda Trumpa, který naznačuje, že osmdesátiletá aliance evropského Západu s USA je minulostí. Atlantická vazba se rozpadá proto, že obě strany Atlantiku se začínají lišit v důrazu na hodnoty, které kdysi sdílely společně a za které byly ochotny společně bojovat. Bez obalu před tuto pravdu postavil šokované delegáty Mnichovské bezpečnostní konference americký viceprezident J. D. Vance, když řekl, že největším nepřítelem Evropy je to, co „přichází zevnitř“.
Rozpad jednoty Západu je patrný v rozdílném přístupu USA a západní Evropy k řešení ukrajinsko-ruské války. Američané dávají zřetelně najevo, že válku chtějí ukončit, Evropané zabředávají do bažin vlastních nerealistických slibů, které nebohým Ukrajincům dali a nyní nevědí, kudy kam. Radost z vývoje má samozřejmě Rusko, které díky západní hlouposti a naivitě dosahuje mnohého, v co snad ani před pár lety nemohlo doufat.
Vítěz německých voleb Friedrich Merz se svojí CDU bude kancléřem a vážně nemocnému Německu bude vládnout s německými socialisty. Nestačí mu to. Podle svých prvních povolebních slov chce vládnout také „Evropě bez Ameriky“.
Jeho vyjádření neberme na lehkou váhu. „Mojí absolutní prioritou bude posílení Evropy tak rychle, jak jen to půjde,“ prohlásil třeba v povolebním rozhovoru. „Po výrocích Donalda Trumpa z minulého týdne je jasné, že osud Evropy již jeho administrativu nezajímá, … a mě proto bude moc zajímat, jak to všechno bude vypadat, až se bude na konci června blížit summit NATO. Zda budeme v té době ještě mluvit o NATO v jeho stávající podobě, nebo zda do té doby nebude ustavena [na Americe] nezávislá evropská bezpečnostní architektura – tak rychle, jak jen to bude možné,“ zlověstně varoval budoucí německý kancléř.
Kromě toho, že jsme o Merzovi dlouho před německými parlamentními volbami věděli, že je příznivcem válečnického postoje vůči Rusku, kromě toho, že z jeho dřívějších prohlášení víme, že je pro posílení podpory Ukrajiny, po jeho slovech o tom, že „Evropa je pod masivním tlakem ze dvou stran“, dnes už i víme, že je připraven „v čele Evropy“ vydat se na cestu bez USA. To nejsou dobré zprávy.
Rozpadání atlantických vazeb, odchod USA z Evropy, Merzova slova „mojí absolutní prioritou je vytvořit sjednocenou Evropu“ v době, kdy jeho vlastní Německo se nachází uprostřed vážných hospodářských a společenských problémů, jsou varovné jevy.
Největší nebezpečí z budoucího německého kancléře Merze totiž nevidím v tom, že by si asi nebyl vědom limit možností a schopností západní Evropy bez USA, ale v tom, že je – jak se podle jeho slov zdá – schopen nás všechny zatáhnout do mimořádně riskantní a nebezpečné „bezamerické“ budoucnosti evropské slabosti navzdory. Na rozdíl od hlasů tvrdících, že západní Evropa se do ničeho bez USA nepustí, protože na své plány nebude mít zdroje, obávám se, že je ochotna se do politických dobrodružství – i bez USA – pustit.
„Německo nemá sloužit jako kovadlina evropských dějin,“ poznamenal kdysi Henry Kissinger, „a už vůbec ne jako jejich kladivo“. Prozíravá slova prozíravého státníka. Uvědomujeme si, co z toho ve stínu zvláštních slov budoucího německého kancléře může vyplývat?
Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
