Představte si, že mnoho let ochotně přijímáte finanční dary od souseda, za které si opravujete dům, stavíte altán na zahrádce a jezdíte na dovolenou. Pak přijde tentýž soused s akutní prosbou, že mu zrovna hoří jeho dům a jestli byste mu nemohli pouze půjčit svou hadici. Vy to odmítnete s tím, že jste se o jeho dary přece neprosili…

Takové chování bychom snad všichni odsoudili jako sobecké a nemorální. Naopak Karel Kříž je ve svém článku požaduje. Argumentuje, že „do EU jsme nevstupovali z důvodu přerozdělování, nýbrž proto, abychom byli účastni jednotného trhu EU. Nikdy jsme nežebrali.“

Openíze ze strukturálních a jiných fondů jsme opravdu nežebrali. Na základě jednání nám byla přidělena určitá alokace, kterou se ČR snaží vyčerpat. V letech 2004–2011 nám daňoví poplatníci jiných zemí EU zaplatili úctyhodnou sumu 176 miliard korun, a to již po odečtení od našich vlastních příspěvků do unijního rozpočtu. Solidarita ale nemůže být pouze jednosměrná. Pokud chceme být součástí nějakého společenství, nelze pouze pomoc přijímat. Konečně i největší odpůrci Evropské unie se nezdráhají využívat prostředky evropských daňových poplatníků. Jako příklad lze uvést bývalou europoslankyni, paní Janu Bobošíkovou, která zaměstnávala svého manžela jako asistenta.

Karel Kříž kromě toho zcela nepravdivě uvádí, že „Kalousek nedávno navrhoval půjčit celých 3,5 miliardy eur“. Ministr financí s půjčkou souhlasil, vždy ale upozorňoval, že naším cílem by mělo být vyjednání mnohem nižší částky, protože není možno použít stejný mechanismus výpočtu jako pro státy eurozóny. Částku se mu nyní podařilo snížit na 1,5 miliardy eur.

Lze souhlasit, že naše malá pomoc eurozónu nespasí. Nicméně, buď chceme přispět k pokusu situaci vyřešit, ačkoli o jeho ekonomické výhodnosti můžeme vést debatu, nebo se zachováme stejně sobecky jako ten soused, který nechce půjčit hadici na hašení požáru.

Jakub Haas
zástupce tiskového mluvčího MF

Vyšlo v LN