I když můžete na předsedu dotyčné strany mít různé názory a i když samozřejmě, jako ostatně nikdo, není dokonalý, chtěl bych zde napsat pár důvodů, proč si osobně myslím, že by se takové sjednocení - pokud by se náhodou povedlo - mělo zrealizovat pod kandidátkou Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa Miroslava Sládka.

Republikáni na něco takového totiž mají, abych tak řekl, něco jako "historické právo". Vznikli již v prosinci 1989, velmi rychle prokoukli sametový podvod a Havla, vydali Analýzu 17. listopadu M. Dolejšího a v atmosféře všeobecného pro-havlovského fanatismu prokázali dost odvahy jít proti proudu. Po sametovce se totiž za to, že se někdo veřejně vymezil vůči Havlovi, dostávaly i rány. V parlamentu pak bojovali proti nesmyslnému a protiústavnímu rozbití Československa, proti zvyšování platu poslancům, dávno upozorňovali na nebezpečí imigrace, dávno byli proti vstupu do NATO a EU atp., byť jakožto osamocená opoziční strana neměli šanci něco prosadit; přispívali hodně na dobročinnost.

Protože tehdejší vládní garnituře ohromně lezli krkem - nikomu z tehdejších koaličních stran se nelíbilo, když o nich říkali pravdu - byli v r. 1998 vylhaně mediálně popraveni. Jejich bývalí členové jsou dnes rozlezlí po různých nacionálních stranách - v prvním případě samozřejmě DSSS, ale třeba taky Národní demokracie apod. A dost lidí věku 35 plus si republikány stále dobře pamatuje, zatímco většinu dalších vlasteneckých stran, jakkoliv třeba taky nemusí mít špatný program (s většinové části shodný s tím republikánským), nezná téměř nikdo. SPR-RSČ je prostě letitá a zaběhlá nacionálně-konzervativní značka, ať se to někomu líbí, nebo ne. Zatímco takový Okamura - jakkoliv by do podobného sjednocení nikdy nešel - je zde teprve pár let, mluví jinak, než hlasuje, a na svém blogu se svého času netajil sympatiemi ke komunismu.

No, stejně uvidíme, kolik z "malých" vlasteneckých stran bude vůbec kandidovat, protože každá strana musí do parlamentních voleb složit příspěvek na volební náklady - 15000 kč za jeden kraj, popř. 210 000 kč za celou ČR - a uvidíme, kterým se je podaří sehnat. Narozdíl od zprofanovaných stran vládní garnitury totiž žádné státní příspěvky - které by se měly stejně okamžitě zrušit - nedostávají a musí se financovat z vlastních zdrojů. Což je zvlášť v případě, kdy strana nechce být z logického požadavku své nezávislosti financována nějakým kmotrem, velmi náročné.

Na závěr pro jistotu dodám, že ono sjednocení by muselo vypadat tak, že jedna strana - za mne ideálně Republikáni - by šla do voleb se svou kandidátkou, tedy pod svým názvem, a na ní by byli uvedeni kandidáti jednotlivých spojených stran, každý samozřejmě s uvedením svého skutečného stranického členství. Voliči by tedy mohli kroužkováním vybrat pouze členy svého favorita, byť na kandidátce jiné strany. Sestavovat koalice je oproti tomu nemožné, protože ona "mýtická" pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu se v koalici násobí počtem stran. A jít do voleb v koalici, která pro vstup do parlamentu potřebuje minimálně např. 20 procent, je pro všechny v ní zúčastněné strany jasnou volební sebevraždou.

Vyšlo na eportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.