Na základě výsledků vnitřního auditu podala podnět státnímu zastupitelství, aby prověřilo, zda nedošlo ke zneužití pravomoci úřední osoby. Podle zástupců fotovoltaické asociace to byla právě nynější vedení úřadu, které zásadně pochybilo při hodnocení návratnosti solárních investic, čímž uvedlo v omyl Ústavní soud, který loni posuzoval legálnost tak zvané solární daně.  

Připomeňme, že tuto kontroverzní daň ve výši 26% prosadila Nečasova vláda v roce 2010 s dvouletou zpětnou platností.  

Rozhodnout, kdo koho obelhal a čí výpočty jsou správné, bude složitý úkol pro experty a na jejich odpověď si budeme muset počkat. Něco však můžeme říci už teď. K největším tak zvaným solárním baronům patří polostátní gigant ČEZ, který podstatnou část těchto akvizic učinil v roce 2010 za vlády Petra Nečase.  

Ten se dnes holedbá, že on jako první politik začal tak zvaný solární průšvih řešit. Neříká už, že jeho tehdejší ministr průmyslu Martin Kocourek byl předsedou dozorčí rady ČEZu a že ho později nahradil další politik ODS Martin Říman. Tedy v době, kdy vláda rozhodovala o zmíněné solární dani a hlásala, jak brání skokovému nárůstu cen elektřiny, kmotři jeho vlastní strany pomáhali solární byznys roztáčet. Vedení ČEZu navíc muselo vědět, že chystaná solární daň návratnost investice výrazně zhorší, přesto takto utratili podle veřejně dostupných informací přes 10 miliard korun. Zároveň ČEZ coby majitel podstatné části distribuční sítě povolil připojení mnohem větší kapacity solárních elektráren, než původně tvrdil. Když to novináři zjistili, odpovědní manažeři z firmy v tichosti odešli - údajně z osobních důvodů.  

Do solárního byznysu ale nevstoupil jen ČEZ. Naprostá většina kapacit je ve vlastnictví drobných investorů, kteří si panely umístili např. na střechy svých výrobních hal. I ti jsou zatíženi solární daní, což efektivitu jejich investice sráží často až k nule.  

Nic z toho však nebrání politikům, aby mluvili o solárních baronech či zlatokopech, kteří vysávají z nebohých Čechů miliardy. Podle premiéra Nečase jsou dokonce nesmírně agresivní a nehledí napravo ani nalevo. Přitom to byl stát, který podnikatele do tohoto byznysu nalákal, pak je dodatečně zpětně zdanil a veřejně dehonestoval. Nelze se přitom ubránit dojmu, že tato kampaň, hodná kolektivizátorů padesátých let, má za cíl zdiskreditovat v očích Čechů obnovitelné zdroje jako takové. Pak se nebudou ptát, kolik set miliard bude stát nový Temelín, kolikrát bude předražen a jaká bude garantovaná výkupní cena jeho elektřiny. Navíc - v tomhle byznysu přece žádní agresoři nejedou.