V noci na neděli vybuchla v New Yorku na Manhattanu bomba. Další se podařilo zneškodnit, aniž vybuchla, a ještě další v nedalekém New Jersey pro změnu nikoho ani nezranila. Normálka. O terorismus asi nešlo, tvrdí představitelé města. Jak se asi pozná bomba ne-teroristy? Nejspíš se dozvíme, že za tím stál nějaký "pomatenec".

Teroristé přece už nejsou. Zvláště ne teď, v předvolební kampani "sluníčkářky" Clintonové. Jsou jen nešťastní "běženci", jimž je nutno pomáhat a zvát si je domů na večeři. Jen kdyby pokud možno prošli detekčním rámem, které si brzy začneme montovat do vstupních dveří. Jenže ona je tu ještě jedna bomba, která dost možná bouchne - a může smést třeba i Washington - na kterou jsou všechny rámy krátké.

Hrátky strýčka Kima

Jižní Korea zdokonaluje mobilní telefony, Severní Korea atomovou bombu. A oba se v tom snaží být dobří. Poslední test, který nechal provést Kim Čong-un, měl dosud nevídaný potenciál. Kalibr bomby byl podobný, jako měla ta svržená na japonskou Hirošimu – která je shodou okolností na dostřel.

Šlo již o pátý test, přičemž každá další bomba je ničivější, než ta předchozí. Jde vlastně o jakousi formu dialogu, protože na nic jiného než na atomový výbuch už Západ neslyší.

"Doufal jsem, že OSN projeví větší fantazii, než že přitvrdí již tak tvrdé sankce," řekl Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničí. Nic není dost tvrdé, aby to nemohlo být ještě tvrdší.

Předchozí, tedy čtvrtý jaderný test, provedla Severní Korea letos v březnu. OSN, za váhavého souhlasu Číny, přistoupilo k "nejtvrdším sankcím za posledních 20 let", tedy sankcím ještě tvrdším, než byly všechny ty předchozí, které následovaly po každém z řady jaderných testů.

Obama: Tvrdý a ještě tvrdší

Prezident Barack Obama, za jehož vlády bylo rozpoutáno nejvíce válečných konfliktů v historii, k tomu řekl: "Mezinárodní společenství jednotným hlasem poslalo do Pchjongjangu jednoduchý vzkaz: Severní Korea musí upustit od nebezpečných programů a vybrat si pro svůj lid lepší cestu."

Jářku – stejně jako tehdy, i dnes je jasné, že tudy cesta nevede. Tváří v tvář tomuto tlachání nezbývá, než si položit otázku, jaký bude příští, tedy šestý výbuch jaderné bomby v rámci testů Severní Koreji. A od věci není ani se zeptat, zda vybuchne na jejím území, nebo někde vedle.

Při pohledu na mapu se možné cíle jeví celkem jasně. Severní Korea má pouhé dva sousedy: Čínu a Jižní Koreu - a pak je moře, z něhož se vynořují ostrovy jižního Japonska a města, která podobnou zkušenost již mají: Hirošima a Nagasaki.

Kvůli sankcím (iniciovaným Spojenými státy), které jsou tedy přímo úměrné kalibru atomových bomb, nemá Severní Korea jiného obchodního partnera než Čínu. S ní je realizováno takřka 90% procent zahraničního obchodu. Druhý největší obchodní partner je Jižní Korea. A pak už není v podstatě nikdo.

Šestá bomba: Japonsko?

Kim Čong-un dlouhodobě usiluje o setkání s čínským prezidentem, avšak navzdory velkému diplomatickému úsilí se mu to dosud nepodařilo. Stejně tak vázne i možnost setkání s prezidentkou Jižní Koreje. Tato situace je o to více trpká, že jihokorejská prezidentka s půvabným jménem Pak by byla ráda pro – ale nemůže. Protože dialog blokují Spojené státy.

Shrnuto a podtrženo: Jde o trapnou a uměle vytvořenou situaci na základě neexistujícího ideologického problému. "Všechno je to o penězích, hlupáku," je věta, kterou si připomínal bývalý prezident USA Bill Clinton.

Nyní, po pátém jaderném testu, který ukázal, že lze jakékoli japonské město vymazat z mapy stiskem tlačítka, už však to není jen o penězích. To je přesně to, o co hraje vynikající soudruh Kim.

Co na to Trump?

"Je to neuvěřitelné. Zbavil se strýce. Odstranil tady toho a tamhle toho. Tenhle kluk nehraje žádné hry. Ani my bychom si s ním neměli hrát. Má k dispozici rakety. Má i jaderný arzenál," varuje Donald Trump.

"Když se podíváte na Severní Koreu, tenhle kluk, víte co, je to maniak, jasně. Musíte mu ale přiznat i schopnosti. Kolik mladých mužů – bylo mu 25 nebo 26, když mu zemřel otec – by si dokázalo poradit s drsnými generály," prohlásil Trump.

Vynikající soudruh Kim dokáže ocenit i jiné vynikající duchy – například vynikajícího šovinistu a multi-kulti-foba Donalda Trumpa. Ano, ti dva se dokáží dohodnout, a tím skončí celý problém, zvaný Severní Korea a její unikátní cesta.

Po zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států skončí i tzv. problém Severní a Jižní Koreje. Pak se stane, že sjednocená Korea bude vyrábět nejen vynikající "chytré" telefony značky Samsung, ale také vynikající "chytré" atomové bomby značky Kim.

Což by mohla být docela dobrá zpráva pro lidstvo, dočasně obývající tuto zázračnou planetu.

Velká a ještě větší Čína?

Připojení Severní Koreje k Číně není zas takovou utopií, jak by se mohlo zdát. Situace je uměle zablokovaná starou politickou gardou ve Spojených státech. Ta je mistrem ve vytváření virtuálních nepřátel. Americká propaganda vytvořila z Kim Čong-una groteskní monstrum, které by snad bylo opravdu jen k smíchu, kdyby safraporte pořád nevyráběla větší a větší atomové bomby.

Dochází zde k záměně příčiny a následku, což je mimochodem další obor, ve jakém vyniká americká propaganda. Vynikající soudruh nevyrábí bomby proto, že ho to baví, že je klade jako slepice vejce, protože je zkrátka takový. Kimova velkovýrobna atomových bomb je důsledek sankcí, ne jejich příčina.

Vynikající soudruh je v koutě, jeho paralyzovanou zemi odsoudili páprdové z OSN do role skanzenu, který je současně výkladní skříní - podívejte se, jak ti chudáci dopadli. A tohle se stane každému, kdo se nám nepodvolí, vždyť - podívejte se třeba i na Kubu, tam jsou také stole let za vopicema.

Pokud se stane Trump prezidentem (a leccos tomu již nasvědčuje), situace se "odšputnuje" a náhle bude možné i to, co se zdá dnes utopií. Například - oficiální setkání Trumpa a Kima (a ani to nemusí být v Bílém domě), po kterém prezident USA prohlásí, že Kim vlastně není ani tak maniak, jako spíše docela zajímavý chlapík, který má nejen inspirativní účes, ale je i otevřený novým horizontům.

Následuje zrušení sankcí - s tím, že na ten zpropadený jaderný program vynikajícího soudruha dohlédne někdo moudřejší, například Čína. Vznikne zóna volného obchodu mezi Čínou a Severní Koreou a od toho je už jen krůček k podobným vztahům s Jižní Koreou - a vida, máme tu konec II. světové války.

První výstřel míru

"Současné světové problémy nezpůsobují běžní lidé, jsou často zapříčiněny politiky. Pro mnoho z nich je rozhodující, aby byli zvoleni jakýmikoli prostředky. A když už jsou u moci, myslím, že se staví nad lidi...a vytvoří se velká propast. Vládnou nad lidmi a jsou většinou zkorumpovaní a nerespektují hlasy lidí," řekl před několika dny generální tajemník OSN Pan Ki-mun - a nejspíš to kupodivu nemyslel jako sebekritiku. K nevídané otevřenosti ho zřejmě inspirovala skutečnosti, že na konci roku ve funkci končí.

Pan Ki-mun, který stál v čele OSN již deset let, se po složení mandátu chce vrátit do své vlasti, Jižní Koreje, kde hodlá všemi prostředky přispět k usmíření mezi ní a Severní Koreou.

Pokud bude tak "úspěšný", jako byl v čele jedné z nejnebezpečnějších globalistických organizací, pak se můžeme těšit, že to bouchne.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele