Index PMI tak potvrzuje, že slabé Německo začíná být pomalu ale jistě I v domácích číslech a že slabý lednový průmysl asi nebyl ojedinělým úkazem. I proto dál počítáme s tím, že sazby znovu zamíří vzhůru až ve druhé polovině tohoto roku. Vnější rizika a nejistoty v čele se slabým Německem jsou stále dostatečně velkým strašákem.

Navíc ECB znovu poměrně výrazně otočila kormidlo holubičím směrem - možná tak rychle, až se toho Mario Draghi sám zalekl. Na konci uplynulého týdne varoval před škodlivým dopadem dlouhodobě negativních úrokových sazeb na hospodaření bank a jejich schopnost poskytovat úvěry. Znamená to snad, že by Mario Draghi otočil o 180 stupňů a připravoval se na dřívější zvýšení sazeb? Nikoliv. Pouze se pravděpodobně v ECB připravují opatření, která mají zmírnit negativní dopad na banky. Ta by mohla například garantovat vyšší sazbu pro část depozit uložených u ECB. To by mohlo bankám, které se neodváží přenést záporné sazby na klienty, zvýšit jejich profitabilitu. A z pohledu ECB to paradoxně může naopak v případě potřeby otevírat prostor pro další “kosmetické” snížení sazeb pod nulu - dnes v tomto světle bude zajímavá březnová inflace v EMU.

Z dalších událostí čekáme především na pokračující vyjednávání ohledně brexitu. Po třetím “ne” plánu Theresy Mayové budou britští poslanci během dneška opět zkoušet najít konsensus pravděpodobně na měkčí variantě brexitu (celní unie). A na konci týdne bude zajímavé sledovat, zda německý únorový průmysl nabídne alespoň určitý záblesk světla na konci tunelu.