Slovensko jako první (a pravděpodobně jediná) členská země eurozóny řekla "ne" rozšíření záchranného fondu EFSF a současně s tím padla vláda Ivety Radičové. K rozhodnutí došlo až včera pozdě večer po uzavření amerických trhů, ale slovenská ne-jistota svazovala globálním investorům ruce v průběhu celého dne.
 
Negativní efekt slovenského hlasování ale nebyl zdaleka tak velký, jak se z počátku zdálo. Jedním z důvodů je ujišťování politických špiček (Radičová, ministr financí Mikloš), že k ratifikaci reforem EFSF dojde díky podpoře opozice pravděpodobně ještě tento týden. Druhým faktorem, který trochu rozvolnil slovenské napětí, je závěrečná zpráva trojky z Řecka. Ta je sice kritická, ale v zásadě nevylučuje uvolnění poslední tranše pomoci, která by měla Řeky zajistit do konce roku.

 I tak je ale pád slovenské vlády jasným varováním pro velké země eurozóny (Německo, Francie), že navyšování fondu EFSF skrze zvyšování záruk členských zemí narazilo na své mantinely. Současné navýšení členské země velice složitě schvalují přibližně tři měsíce a nejsou u konce. Představa, že by po Slovensku někdo v blízké budoucnosti požadoval další navýšení záruk nad dnešních zhruba 7 mld. EUR, je nereálná. Přitom záchranný fond (EFSF) bude potřebovat nové zdroje, pokud ho budou chtít Němci a Francouzi použít také na rekapitalizaci bank (až 200 mld. EUR podle MMF). Na řadu se tak opět dostává ECB, která bude muset pravděpodobně peníze na záchranu a další intervence jednoduše natisknout. Řešení to je sice špatné, ale eurozóna je ve slepé uličce, z které skoro žádné lepší cesty nevedou.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny

Dálší ekonomické glosy Jana Bureše čtěte ZDE