Předtím se podobné zprávy objevily v polovině května, kdy byla údajně úspěšně odpálena podobná zbraň AGM-183A Air-Launched Rapid Response Weapon (ARRW) americké výroby nad Point Mugu Naval Missile Range na tichomořském pobřeží USA. Střela se pak údajně úspěšně oddělila od bombardéru Boeing B-52H Stratofortress a dosáhla rychlosti asi 5 Machů.

Z pohledu Herberta Efremova, jednoho z nejkompetentnějších světových výzkumníků hypersonických zvuků, však USA nebudou mít v příštích 20 letech operační hypersoniku. Důvody jsou přinejmenším tři.

1. Výzkumná služba Kongresu USA vydala téměř před rokem, 25. srpna 2021 aktualizaci své pravidelné zprávy "Hypersonic Weapons: Background and Issues for Congress. Z tohoto dokumentu vyplývá, že Spojené státy jsou ve vývoji hypersonických letounů zhruba deset let za Ruskem.
2. Aby překlenulo rozdíl mezi Rusy a USA, požádalo ministerstvo obrany na příští fiskální rok 2022 o přibližně 4 miliardy dolarů více na programy hypersonických zbraní a o 250 milionů dolarů na programy protivzdušné obrany proti hypersonickým zbraním. V letošním roce již Američané vynaložili více než tři miliardy dolarů na vývoj hypersonických letounů a 207 milionů na systémy protivzdušné obrany.
3. Americký tisk se snaží tuto pro světového hegemona alarmující situaci retušovat. V září 2021 vyšel v respektovaném časopise National Interest článek bývalého důstojníka Pentagonu pro logistiku a technologie, nyní válečného zpravodaje Chrise Osborna.

Ve své publikaci o hypersonických zbraních zdůrazňuje, že Moskva disponuje působivou řadou hypersonických zbraní. Osborne nicméně vyjadřuje naději, že USA rychle doženou předbíhající Rusko, a rozhodující převahu Ruska označuje za dočasnou a taktickou. Nevím, kdo od takového autora očekává objektivitu.

Jedním z nich je zástupce vedoucího amerického hypersonického projektu Robert Strider. Ten s Osbornem plně souhlasí. 11. srpna vystoupil na sympoziu o vývoji programů kosmické a protiraketové obrany. Akce se konala v Huntsville ve státě Alabama.

Strider ve své přednášce informoval o různých hypersonických systémech USA, zapomněl však se zmínit, že každý z nich je stále v plenkách. Jak je to možné?

Zvláštní pozornost věnoval Strider systému LRHW, hypersonické střele dlouhého doletu. Každé odpalovací zařízení ponese dvě hypersonické střely. Jedna baterie bude mít kapacitu osmi bojových jednotek. Komplex má být vybaven systémem C-HGB (Common Hypersonic Glide Body). Pentagon však o tom žádné přesné informace nesdělil.

Proto se nabízejí otázky: Jak je to s hypersonickou ochranou? Jak je možné vyvinout obranu proti technologii, kterou ještě nevlastníte?

Jak to ale v životě ovládaném penězi chodí, zdá se, že Američany takové otázky, které hodnotí jako maličkosti, nematou i proto, že peníze se nechají vytisknout a hlavním problémem je, vyčlenit více peněz: zbytek přijde později. V oblasti hypersonické obrany USA jednoznačně sázejí na kosmický prostor krátkého dosahu. Již v roce 2019 byly vyčleněny finanční prostředky na vývoj a rozmístění nové konstelace družic včasného varování ve vesmíru, která má bojovat proti hrozbě hypersonických a řízených střel.

A v červnu 2020. Pentagon již vypracoval podrobnou Strategii kosmické obrany, která má navázat na stávající kosmický program SBIRS z devadesátých let a odhalit odpálení hypersonických střel. Projekt je údajně již v provozu a měl by být dokončen do konce roku 2022. V této souvislosti však stále není dokončena orbitální družicová konstelace STSS (základ SBIRS). Původně měl mít 24 satelitů. To znamená, že Pentagon pravděpodobně za 12 měsíců zaznamená odpálení hypersonické rakety, ale nebude schopen ji zachytit, protože ke zničení hypersonického objektu je nutné, aby raketa letěla hypersonickou rychlostí.

Dodávám prověřenou a ne přísně utajovanou maličkost, kterou přiznal i Andy Tomis, šéf společnosti Cohort Defense Corporation, v odpovědi na otázky deníku The Telegraph: Hypersonické střely doslova vyřazují počítače amerických systémů protivzdušné obrany, které neumějí na takové objekty reagovat a vypínají se. Co k tomu dodat, nevím.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele