Víme mnoho o tom, jak a kdo se stal, nebo potenciálně může stát teroristou. Předpokládám, že zatím neexistuje žádná příručka, jak se stát psychobioteroristou. Proto využívám sledování, srovnánvání a kritické hodnocení zpráv a vystupování v médiích epidemiologů, imunologů, virologů a hygieniků k popsání scénáře, podle něhož se může kdokoliv stát kandidátem na získání zmíněné nové kvalifikace. Jako ve věci nepovolaný senior se zatím ještě vysokou úrovní kultury osobní hygieny jsem se rozhodl popsat několik důvodů, kde, kdy, jak a proč bychom se měli zajímat o vznik a perspektivy nové kvalifikace v době, kdy staré kvalifikace a vědění zanikají i proto, že po staru se žít nedá.

Několik faktů pro srovnání a zamyšlení

Letálnost, nebo letalita, představuje primárně poměr počtu úmrtí k celkovému počtu onemocnění příslušnou chorobou, v daném případě od koronaviru (?) nebo s jeho pomocí (!). Sekundárně se poměr používá v soutěži zdravotních a politických systémů (demokratických, autoritativních a Bůh ví, jakých ještě). A kde je soutěž, jsou blízko podvod a pomluva. Dokazují to dopingové aféry a daleko od nich skrývající se pravda. Ta je špatným slouhou politiků a médií. Takovým slouhou se nikdo nechlubí, mluví se o něm málo nebo vůbec ne.

Mluvímí-li o letálnosti měli bychom předem mít k dispozici co největší možné množství ověřených výsledků, ideálně stejných testů na tisíc obyvatel státu. Jak by tomu nebylo oficiální čísla některých států praví následující: ČLR 3% (tj. více než 52 milionů), ve Francii 13%, v Turecku 18%, USA 32%, UK 33%, SRN 37%, Ruská federace 48% (tj. 67 milionů).

Mluvíme-li o onemocněných, je potřeba počítat k nim všechny zdravé nosiče viru. Mluvíme-li o mrtvých, situace je složitější. Proč? Protože výsledek závisí od udání skutečné, pravdivé příčiny smrti. Ideálně potvrzené pitvou. Ta není obsažena v metodice SZO (WHO). Již proto, že neexistuje veřejně dostupná statistika pitev, je možné kvalifikovat přičiny úmrtí od koronaviru jako nepřesné. Nepřesnosti napomáhá komerční zdravotnický systém a privátně při životě udržovaná SZO. Ta se nikdy dobrovolně nevzdá možnosti na pandemii vydělat, mj. zjednodušenou příčinou úmrtí, varováním nebo radami bez odpovědnosti.

Na tomto místě se nabízí jedno z vysvětlení, proč několik ruských lékařů skončilo sebevraždou. Byli to lékaři se svědomím, kteří nepodlehli tlaku vydávat jinou příčinu úmrtí za příčinu koronaviru a řídili se lékařskou etikou, zbytku sovětského zdravotního systému. Ten položil na lopatky virus perestrojky, a zcela rozložil virus demokracie, importované Jelcinem. Současný rusko-západní zdravotní systém vedený převážně pátou kolonou usvědčil sám sebe z neetičnosti: Ruská vláda přijala rozhodnutí, které plně podporuje korupci. Na příklad nemocnice v Moskvě a Sankt Peterburgu dostávají podle dubnového sdělení Alexandra Severského (Liga ochrany pacientů) a profesora Gundarova Igora Aleksejeviče (1947) za těžce nemocného koronavirem 200 tisíc rublů za den. Jestli toto není korupce, cesta k oslabení státního rozpočtu RF a k rozeštvání obyvatel, tak nevím a omlouvám se předem. Jestli to není konání podle neveřejné strategie zneužítí politické moci, rozhodování a nemožnosti politika odborně posoudit zcela novou situaci s velkou neznámou, také nevím. Protože však v životě nikdy nehledám pravdu a rád se mýlím, nabízím dva odkazy: 1) Monografie profesora Gundarova, člena RAPV (Ruská akademie přírodních věd), jejímž zahraničním členem je také autor příspěvku. V monografii napsané v roce 2009 na lékařské téma je obsažena kapitola nazvaná Politické mechanismy infekčních epidemií. 2) Citát z řeči Tatjany Alexejevny Golikové (1966) z května 2018, místopředsedkyně vlády RF pro sociální politiku, práci, zdravotnictví a důchodové zabezpečení:
- Každá nemocnice by měla mít zájem na co největším počtu „covidov“. Osobně hodnotím takové vyjádření jako vrchol nemravnosti, cynismu, a znevážení profesionální loajality, etiky a Hippokratovy přísahy. Mluvíme – li o vrcholu onemocnění a úmrtnosti, veřejnost by měla slyšet, že skutečný život s koronavirem nic podobného nezná a dlouho nebude znát. Po dosažení vrcholu následuje vždy spád a snížení úmrtnosti. Délka cyklu v historii epidemií je v průměru tři až čtyři měsíce.