V předchozím, či spíše prvním kole si během této operace především italské a španělské banky nabraly od ECB téměř 500 miliard euro, přičemž následně rozjely obchod nazývaný podle francouzského prezidenta “Sarko trade”. Byl to totiž právě prezident Sarkozy, který explicitně vyzýval banky k tomu, aby si za 1 % procento půjčily na tři roky u ECB (proti kolaterálu) a takto získanou likviditu vrazily do vládních dluhopisů členských zemí eurozóny. Tyto dluhopisy přitom samozřejmě nesou více než 1 % a tak komerční banky slíznou smetanu v podobě prakticky bezrizikového zisku plynoucího právě z rozpětí mezi zápůjční repo sazbou ECB a výnosy nakoupených dluhopisů.

Před druhým kolem tendru na tříletou likviditu od ECB tak na trhu panují poměrně optimistická očekávání plynoucí z toho, že levné peníze od centrální banky již vykonaly mnoho dobrého v podobě růstu cen (a recipročně poklesu výnosů) dluhopisů zranitelných zemí eurozóny. Žádný oběd však není zadarmo a tak je třeba být na pozoru před tím, že oznámení o výši tendru, resp. toho kolik si banky půjčily, nemusí nutně způsobit všeobecnou euforii. Naopak trhy mohou začít být nervózní z toho, že bilance ECB se nafukuje extrémně rychle, což může časem vyvolat nežádoucí inflační tlaky. Připočteme-li pak k tomu zprávy o plánovaném irském referendu o fiskálním paktu eurozóny, či informaci o rozhodnutí německého ústavního soudu, který včera omezil flexibilitu kancléřky Merkelové při poskytování dalších půjček, můžeme snadno dojít i k tomu, že dnešní repo tendr ECB již mnoho pozitivního eurozóně a ostatním trhům nemusí přinést.

Jan Čermák
Analytik ČSOB