Jestliže minulý rok v lednu bylo předpovídat to, jak proběhne rok 2018 vcelku “snadné”, neboť “všem” bylo jasné, že ekonomicky se bude dařit, což byla dobrá zpráva pro riziková aktiva a naopak mizerná pro dluhopisy, tak činit dnes výhled pro konec roku 2019 je pekelně těžké. Nejde ani tak o hrozbu divokého brexitu či obchodních válek, tedy dokola omílající zaklínači rizik, ale spíše o to, jak se bude globální ekonomice dařit v podmínkách mizející likvidity, kdy centrální banky stahují desítky miliard dolarů měsíčně. Poprvé od roku 2009 bude totiž celková bilance čtyř hlavních centrálních bank (Fedu, ECB, Bank of Japan a Bank of England) viditelně klesat. V případě kvantitativního uvolňování tedy procesu, kdy centrální banky za natištěné peníze nakupovaly aktiva, jde o monetární experiment, který bude mít jen těžko odhadnutelné makroekonomické a tržní důsledky.V každém případě jde o restrikci a o to, jak se s ní dokáže globální ekonomika vyrovnat. Centrální bankéři v čele s těmi ve vedení Fedu se prozatím tváří, že makroekonomický dopad kvantitativního uvolňování je dosud zanedbatelný. Problém ovšem je, že faktická likvidace volných bankovních rezerv bude na ekonomiku působit skrze nižší likviditu na trzích, což bude vytvářet permanentní tlak na celé třídy aktiv. Teď jde jen o to, jak hluboko se medvědi budou muset do řady aktiv zakousnout, aby to ekonomika výrazněji pocítila.

Mapa rizik pro rok 2019 není ani zdaleka tak bohatá jako v minulých letech, ovšem o to je paradoxně situace v předpovídání složitější. Úrokové sazby - minimálně ty dolarové a české - už dávno nejsou na nule a tak parkovat volnou likviditu v hotovosti může být až nesnesitelně snadné. V této situaci se na trzích může stát cokoliv, a tak doufejme, že tvůrci hospodářské politiky (především centrální bankéři) eventuální nebezpečnou situaci pro ekonomiku včas rozpoznají a zasáhnou.

Hodně štěstí v roce 2019.

Jan Čermák
Analytik