Je zajímavé, dá se to odpozorovat, že velmi rád vzpomíná na práci na pražské radnici, kde měl na starosti městské finance. Nebyla to přitom procházka růžovým sadem, vyžadovala znalosti, čas a také politické schopnosti řešení prosadit. Jistě o něčem svědčí i fakt, že v té době policie na Magistrátu nebyla všedním hostem.
Konkrétní výsledky měl Paroubek i jako ministr pověřený řízením ministerstva pro místní rozvoj. Jeden z exilových sociálních demokratů tehdy na systém pomoci mladým manželstvím při řešení bytových potřeb řekl: Konečně máme socialisticky myslícího a jednajícího ministra. Zajímavé hodnocení, když Paroubek byl často vnímán jako pravicový sociální demokrat. On ale i exministr zdravotnictví Ivan David konstatoval, že za poslední roky to byla pouze vláda Jiřího Paroubka, o které můžeme mluvit jako o levicové. Něco na tom tedy asi je.

Když v čele s Paroubkem sociální demokracie získala ve volbách nevídanou podporu, bylo to v rozhodující míře díky tvrdé práci jejího předsedy. Nikoli nadarmo se začalo říkat, že Paroubek je jako buldozer. Sociální demokracie v čele s ním byla nebezpečným soupeřem. Nejen pro politické soupeře, ale zejména pro různé vlivové skupiny prosazující zájmy finančních fondů, pro farmaceutické lobby, pro uhlobarona Bakalu.

Po volbách v roce 2010 Patoubek z čela sociální demokracie odešel, když sice volby vyhrál, ale pochopil, že vládu, která by mohla mít sociálně zodpovědné cíle a také schopnost je prosadit, není možné sestavit. Dodejme, že to přivítali i někteří sociální demokraté, kteří byli zahleděni do zájmů Miloše Zemana, a vedle ní pravdoláskaři. Slyšet bylo také o radosti líných.

Dnes již víme, že projekt strany LEV 21 společnost dostatečně neoslovil. Na jednu stranu mediální bojkot a na druhou neustávající útoky a pomluvy Paroubka to sotva mohly umožnit. Jiří Paroubek z toho vyvodil závěry a tak jsme si dnes přečetli, že z čela strany odchází a bude se věnovat rodině. Kdo ho třeba viděl na facebooku s jeho malou dcerou, ten se divit nebude.

S Jiřím Paroubkem se tedy napříště nebudeme setkávat jako s politikem, ale jen jako s obyčejným člověkem. Budu rád, až ho potkám třeba na některém z operních představení, operu on rád, a budu ho moct pozdravit. Třeba mu i řeknu, že lidé jako on sice v politice chybí, ale jeho krok naprosto chápu.

Publikováno se souhlasem vydavatele.