Mao: „Mohou se lidé do sytosti najíst?

Odpověď: „Je tolik jídla, že drží dietu.“

Mao: „Jsou stále ještě nějací kapitalisté?“

Odpověď: „Všichni teď obchodují v Americe.“

Mao: „Vyrábíme víc oceli než Anglie?“

Odpověď: „ Jen Tangšen ji produkuje víc než celá Amerika.

Mao: „ Porazili jsme ruské socialistické imperialisty ?“

Odpověď: „Rozpadli se sami od sebe.“

Mao: „Rozdrtili jsme imperialismus?“

Odpověď: „Imperialisti jsme dnes my.“

Mao: „A co se stalo s mojí Kulturní revolucí?“

Odpověď: „ Je teď v Americe.“

Pro později narozené dodejme že „Kulturní revoluce“ nebyla ani kulturní, ani revoluční. Nepokoje v Číně, které vyvolala v letech 1966 až 1969, byly vnitrostranickým bojem, kterému padly za oběť statisíce lidí, podle některých odborníků až miliony. Studentské Rudé gardy, podporované Mao Tse-tungem, mohly pod záminkou likvidace třídních nepřátel, „kapitalistů“ a zpátečníků, prakticky bez omezení provádět rozsáhlé čistky v armádě, úřadech, mezi dělníky i inteligencí a nakonec i samy mezi sebou. Zároveň zničily mnohé kulturní památky, považované za jeden z přežitků bývalé doby. Kulturní revoluce skončila rozvratem čínské společnosti a upevněním totalitárního režimu v Číně. Když Rudí gardisté udělali špinavou práci, co po nich žádal, Mao na ty, co se nechtěli rozejít, poslal vojáky.

Současné rasové nepokoje ve Spojených státech nesnesou srovnání s Maovou Kulturní revolucí, ale mají některé shodné rysy. Antifa a Black Live Matter připomínají dříve narozeným Rudé gardy zejména v tom, že jsou také nástrojem k získání moci, jako ony také mohou rozvrátit celou zemi, a jako ony mohou také skončit. Hořící americká města a pouliční bitky s policií vzbuzují vzpomínky na film se špatným koncem, který jsme už viděli.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele