Včera jsem byl na výletě v okolí Českých Budějovic, náhodou potkal svoji spolužačku ze základní školy a spolu jsme dorazili do Trocnova, kde nás na pasece uvítal zdejší rodák - mohutný Jan Žižka z kamene vytesán. Ona na to, „nechápu, proč tady ten zločinec má tu sochu.“ Já si říkám v duchu. To je vlastně fakt, a pak jsem prohodil cosi, že „stačila by trocha dynamitu.“ No, někdy tam třeba přijdu se semtexem.

Nicméně kdo byl skutečný Jan Žižka? Rozhodně ne člověk, kterého známe z Jiráskových románů a komunistického dějepisu. Skutečný Žižka byl drsný středověký válečník a z dnešního hlediska zločinec a masový vrah. Už v dobách předhusitských, poté co prodal svůj trocnovský statek, se stal tento zchudlý zeman lapkou, který se živil přepadáváním kupeckých karavan a měl přitom i zabíjet. Byl právem prohlášen za zemského škůdce a byl na něj vydán zatykač pro vraždu. Čili Žižka byl v té době obyčejným kriminálníkem, kterého zachránila až milost krále Václava IV.

Je fakt, že mu nelze upřít mimořádné vojevůdcovské schopnosti, když v mnoha bitvách dokázal zvítězit nad nepřátelskou přesilou, ale stačí to k obdivu? On německý polní maršál Erich von Manstein to Rudé armádě za II. světové války také několikrát pěkně natřel a jeho vítězství nad Rusy v březnu 1943 u Charkova bylo brilantní, avšak máme mu kvůli tomu stavět pomníky?

Někteří zdejší jedinci obviňují katolickou církev z teroru proti svým odpůrcům. Z hlediska tohoto pohledu byl tedy Jan Žižka masový vrah a válečný zločinec. Husitská vojska pod jeho vedením povraždila tisíce lidí včetně žen a děti jenom proto, že se nechtěli stát radikálními husity. Ano Žižka neváhal masakrovat kromě katolíků i umírněné husity, kteří nesouhlasili s táborským fanatismem. Slavný husitský hejtman dokonce podle kroniky Vavřince z Březové osobně zabil palcátem husitského kněze, který patřil k jinému křídlu vyznavačů kalicha.

Jestliže někdo, zabíjí člověka jenom proto, že patří k určité skupině lidí, je to těžký zločin. Husité v dobytých městech řádili krutě. Žižkovo vojsko tak například v listopadu 1420 v Prachaticích povraždilo všechny muže, na dvě stě jich pobilo v ulicích, přes sedmdesát jich pak upálilo v sakristii zdejšího kostela. Ženy a děti tentokrát táboři ušetřili, akorát je na Žižkův rozkaz vyhnali z města. Jenomže to  se rovnalo rozsudku smrti, v listopadu už byly mrazy, začínala tuhá šumavská zima a tito nešťastníci přišli o svůj majetek, neměli kam jít, neměli co jíst.

V Jaroměři a Chomutově pak husité povraždili všechno obyvatelstvo bez rozdílů, tedy včetně žen a dětí. Radikální kališníci zabíjeli, loupili, vypalovali města a kláštery, ničili vzácné knihy, zlikvidovali vzdělanost a vrhli české země a desítky let vývoje zpět. A jistě i proto je měli rádi komunisté. Nelze se tedy divit katolíkům, že z husity zacházeli tvrdě, byli to z dnešního pohledu teroristé a ti se likvidují. Ano, katolíci si také počínali krutě, ale takový byl středověk. Je ovšem pokrytecké, když se katolíkům vytýkají činy, které se husitům velkoryse promíjí. Naštěstí Žižka umřel na konci roku 1424 u Přibyslavi a o deset let byly táboritské a sirotčí hordy zničeny u Lipan, což považuji za jeden z nejšťastnějších okamžiků historie českých zemí. Na každou běsnící lůzu jednou přijdou Lipany!

V současnosti se konstrukce o husitství jako nejlepší době našich dějin boří jako dům z písku. Na téma nejlepší období české historie už bylo několik anket a dopadli většinou tak, že první příčku obsadila éra vlády císaře Karla IV, druhou I. republika teprve třetí husitství. Dostáváme tedy rozum. V mnoha případech jsem se setkal s tím, že lidé, které jsem náhodně potkal, a došla řeč na historii, řekli, že husité byli zločinci. Mají v tom jasno i Wanastovi vjeci v písni Kde je český král, kteří hned úvodem zpívají: „Dneska už víme, kdo byli husité, byli to vrazi dětí, mužů a žen, dneska už víme, že vládli teroru, novicka i rabín upálen…“ .