Vlajka založena v roce 1930 byla krajně nacionálním pravicovým hnutím, které mimo jiné chtělo změnit Československo ve stavovský stát, tedy místo politických stran jako v demokracii by jej řídili zástupci jednotlivých stavů (živnostníci, dělníci, rolníci atd.). Prvorepubliková Vlajka byla organizace silně nacionalisticky Československy orientována. A některé body jejího programu byly docela rozumné, například navázání úzkého spojenectví s Polskem, vytvoření konfederace, která by byla protiváhou nacistického Německa a sovětského Ruska. Moudrý byl též důraz nebo prosazení slovenské autonomie v duchu Pittsburghské dohody z roku 1918, která Slovákům slibovala v budoucím československém státě širokou autonomii. Kdyby se to povedlo, přispělo by to jistě k vylepšení vzájemného vztahu Čechů a Slováků.

Na druhé straně za hodně silný antisemitismus vlajkaře chválit nelze.

Nicméně Karel VI. Schwarzenberg se jako člen Vlajky projevoval spíše publicisticky, když psal do jejich časopisů pod přezdívkou Bojna. A v některých záležitostech s ostatními vlajkařskými kolegy nesouhlasil, například s italským přepadením Habeše v roce 1935. Orlický kníže byl radikálním českým vlastencem, ale nikdy se nedopustil ničeho, za co by se musel stydět. Když pochopil, že směřování Vlajky není podle jeho gusta, tak z ní na podzim roku 1938 vystoupil.

Jak však správně poznamenal historik Milan Nakonečný ve svém díle Vlajka - k historii a ideologii českého nacionalismu, je třeba rozlišovat mezi dvěma institucemi téhož jména - prvorepublikovou krajně nacionalistickou a protektorátní za II. světové války, která byla skutečně kolaborantská a pronacistická. S tou ovšem neměl Karel VI. Schwarzenberg nic společného!

Lze ovšem pochopit mladého člověka, který ve svých dvaceti letech v době hospodářské krize vidí kolem sebe velké problémy a chce tuto neblahou situaci řešit. Jako konzervativně zaměřený člověk si mladý šlechtic vybral Vlajku. Jiní jeho vrstevníci jako například František Halas nebo Jaroslav Seifert se pro změnu zhlédli v levicovém komunistickém extremismu a nikdo jim to nevyčítá. Proto je pokrytecké jednu životní etapu vyčítat Karlu Schwarzenbergovi a přehlížet jeho jasné vlastenecké a antinacistické postoje.

Přitom Komunistická strana Československa rozhodně nebyla méně nebezpečná než Vlajka. Spíš opak je pravdou! V roce 1931 na 6. sjezdu rudé partaje tehdejší komunistický poslanec a pozdější ministr informací Václav Kopecký pronesl tuto i z hlediska tehdy platných zákonů vlastizrádnou řeč. „My čeští komunisté prohlašujeme, že budeme hájit a prosazovat právo na sebeurčení až do odtržení od českého imperialismu pro utlačované části německého národa“…. K něčemu takovému se prvorepubliková Vlajka nikdy nesnížila, její orientace byla totiž výrazně protiněmecká.

A ještě jeden povedený citát. „Sovětský svaz není jen nejsvobodnější zemí, je to země vytvářející nový typ demokracie. … Nová sovětská ústava znamená pokrok pro celý svět…“ Nikdo nyní Karla Čapka za jeho slušně řečeno nepovedené hodnocení stalinské ústavy z roku 1936 nepranýřuje, přitom chválil režim, který má na svědomí desítky milionů zavražděných lidí a jenž už rok po vydání této „pokrokové“ ústavy zahájil éru masových vykonstruovaných procesů proti údajným nepřátelům socialismu.