Nechutná hysterie vypukla poté, kdy se ministr kultury Daniel Herman sešel s tibetským duchovním vůdcem. Hradní podržtaška a opakovaně usvědčený lhář Jiří mluvka Ovčáček ho dokonce vyzval k demisi. Od podřadného státního úředníka vůči členovi vlády je to ovšem neskutečná drzost. Pak následovalo ono nechutné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů.

Aby bylo jasno, jako křesťan s Dalajlámou vyznávajícím budhismus nesouzním a rovněž jeho sympatie k marxismu je mně cizí. Já chci ovšem žít ve svobodné zemi, kde nám nikdo nebude diktovat, s kým se smíme či nesmíme bavit. Západní křesťanskojudaistická civilizace je založena také na pluralitě názorů a svobodě projevu. To, že se to Číňanům nelíbí, je jejich problém. Na našem území platí naše zákony, ne jejich. Nejsme žádnou kolonii Pekingu!

Nějaký rakouský úřední ještě v dobách CK monarchie blahé paměti prohlásil, že „Čech je buď lokaj, nebo hulvát.“ Já věřím tomu, že neměl pravdu. To koneckonců dokazuje i fakt, že mnozí lidé se proti servilnímu chování státních představitelů vzbouřili a výsledkem byl les tibetských vlajek v celé České republice. Vlály na školách i městských a obecních úřadech. Jsem rád, že se k tomuto protestu proti patolízalskému chování vůči Pekingu připojily i moje Alma Mater Masarykova univerzita v Brně a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Tenhle protest byl ovšem důsledkem předchozího slabošství, nebýt onoho hloupého prohlášení, nic by se nestalo.

Ano, obchodujme s Čínou, ale kvůli tomu neztrácejme vlastní hrdost. Ani Číňané nemají rádi ponížené podlézavce. Navíc tato země se na českém exportu podílí necelými dvěma procenty.