Udělat to ale nemůže ten, kdo o českém zemědělství něco ví. S výjimkou zemědělců, kteří takto přijdou k nevídaným finančním zdrojům. Zpočátku. Než se vlastníci proberou a začnou požadovat větší nájemné. Opakovat tvrzení, že dosud jsou zvýhodňovány velké podniky není zcela pravda.

Proto rekapituluji: Před naším vstupem do EU jsme byli proškolováni na nová dotační pravidla, jak bude dotována rostlinná a živočišná výroba. Po vládním rozhodnutí, že bychom vše připravit nestihli, došlo k tomu, že nám byla stanovena na základě plochy zemědělské půdy, výnosů plodin a stavů hospodářských zvířat suma peněz, které česká republika obdrží. A ta byla vydělena plochou zemědělské půdy. Od té doby dostávali všichni stejnou sumu tzv. na plochu. Zemědělci, kteří žádná zvířata nechovají, tak v ní mají zahrnutou i tu část, co měla původně být pro chovy zvířat. Po propadu cen za mléko a maso se řada soukromých zemědělců rozhodla živočišné výrobě nevěnovat, a rozšířit tak řady těch, kteří pěstují jen základní plodiny.

Chovu zvířat se tak věnuje jen malá část z nich. Odmítli nést riziko cenových propadů a na chovu zvířat prodělávat. Obilí nebo řepku lze po určitou dobu uskladnit, krávu ale nevypnete a prasatům růst zakázat nemůžete. Podle zdrojů MZe soukromí zemědělci, kteří hospodaří na cca 30% zemědělské, půdy dodávají na trh okolo 5% většiny živočišných produktů. Postupný propad řady komodit, ve kterých jsme byli vždy soběstační bylo nutné řešit.

Byly zavedeny podpory na tzv. citlivé komodity, jejichž produkce je u nás ohrožena z důvodu nízkých výkupních cen. Komodity a odvětví, které čelí určitým obtížím, a přitom jsou mimořádně významné z hlediska hospodářských, sociálních nebo environmentálních důvodů. Jsou to brambory, chmel, ovoce, zelenina, cukrová řepa, bílkovinné plodiny, telata masného typu, krávy s tržní produkcí mléka, pasené ovce a kozy. Podniky, u nás chovají 91% dojných krav, 95% prasat, 94%. Dotace na výše uvedené odvětví a komodity proto dostávají převážně zemědělské podniky, protože se jimi zabývají. Platba tzv. na plochu umožňuje krýt tržní ztráty. Přesto u nás došlo k dalšímu snížení soběstačnosti. U zeleniny na 36%, ovoce na 39%, brambor na 73%, u vepřového masa o polovinu. Jak se chovají obchodníci všichni ví.

Takže kyvadlo pana ministra se odklání od podpory těch, kteří dnes dostávají k platbě na tzv. plochu ještě podpory na citlivé komodity. A tím zjednodušeně řečeno v průměru na hektar více peněz. Z pohledu této ministrovy filozofie je nutné zvýhodnit ty, kteří tyto platby neberou. Neboli citlivé komodity je tolik nezajímají. Dostávají přece na hektar méně, a to je skandální. Nevím, jak pan ministr Nekula hodlá řešit naši propadající se soběstačnost v ohrožených odvětvích. Před naším vstupem do EU v lednu 2004, řekl na zemědělské výstavě Grune Woche v německém pavilonu tehdejší komisař pro zemědělství Franz Fischler, že budeme v ČR vyrábět levné obilí, to k nim budeme vozit, oni budou chovat zvířata, a výrobky vozit k nám. S pomocí obchodníků se to celkem daří, dnes k tomu přispějeme sami. Nesdílím optimismus pana Šebka, který v televizi prohlásil, že změnou podpor dojde k posílení naší potravinové soběstačnosti. Bude se totiž dál propadat zejména živočišná produkce.

Nevěřím, že od roku 2023, kdy většinou prodělečnou činnost v chovech zvířat budou snižovat družstva a akciové společnosti, tak je nahradí houfy soukromých zemědělců. Kteří na vesnicích začnou budovat stáje pro krávy a prasata. Nebo si koupí družstevní stáje. A přesvědčí své děti, aby v tomto oboru podnikaly. Spíš bych současné rozhodnutí nazvala „českými zemědělskými Lipany“. Nedávno byl v ČT dokument o Janu Werichovi, který v něm řekl, že Čech je Čechovi největším čechožroutem. Vzpomněla jsem si přitom na jeden starý vtip. Modlí se Čech k Pánu Bohu: „Pane Bože, soused má doma vykrmené prase“ Pán Bůh jej přeruší „ty bys je chtěl taky? Máš je mít. Pane Bože ne, ne, já nejím vepřové, jen bych chtěl, aby mu uhynulo“. Neboli „já se nehodlám věnovat rizikovým komoditám, ale chci peníze, které jiní na toto dostávají“.

Podniky s mnoha členy nebo akcionáři, které hospodaří na jejich pozemcích, jsou nazývány Agrobarony. Když výměru těchto firem rozpočítáme na jejich vlastníky-členy, nebo akcionáře, tak jsou v řadě případů menší než výměry ve vlastnictví těch, kteří je tak nazvali. A médiím se tento výraz velmi zalíbil. A budou to „papouškovat“ do nekonečna. V pátek na tiskové konferenci uvedl ministr Nekula médiím, že české zemědělství za rok 2020 vykázalo zisk 17 miliard korun. Je to pravda, jenže už nikdo neuvádí, že tento zisk nevytvořily podniky, zabývající se produkcí citlivých komodit, především chovem dojných krav a prasat. Ale především ti, kteří se rizikovým komoditám nevěnují. Je to jako s tím pečeným kuřetem. Jeden nedostane nic a druhý kuře celé. V průměru však oba měli půl.

Obávám se, aby motivem pro mnohé nebylo jen oslabit podniky právnických osob, které dělají něco navíc a berou za to podpory. Ale jejich rizikové výroby převzít nehodlají. Potřebují si jen rozdělit jejich hektary. Další propad chovu zvířat, méně mléka a vepřového masa postihne i české zpracovatele. Mlékárny a jatka. Výrobci potravin v některých zemích EU, kteří k nám už nyní vyváží své přebytky můžou začít oslavovat. Budu velmi ráda, pokud zjistím, že jsem se mýlila. A o svou radost se velmi ráda podělím.

Vzhledem ke svému věku jsem už ledacos zažila a není to poprvé, co takto končím svůj vyjádřený názor. Většinou to dopadlo tak, že jsem se radovat nemohla. Jsem v těchto sporech nezávislým pozorovatelem, vážím si práce soukromých zemědělců, ale navržená opatření jsou přehnaná a způsobí i mezi zemědělci mnoho zlého. A tolik kýžený efekt nebude, doplatíme na to všichni. Jen nedovedu pochopit, že se k těmto opatřením hrdinně hlásí ministr navržený za KDU ČSL. A její předseda, bývalý ministr pan Jurečka mlčí. Nebude obhajitelné, že nevěděl, co to způsobí. Ví to, problematiku resortu zemědělství zná. Obyčejní lidé, kteří je volili budou překvapeni.

Ing. Jarmila Vlasáková