Ve dnech 11. a 12. září 1683 došlo u Vídně k bitvě, v níž naši stateční předkové rázně ukončili druhou tureckou expanzi do střední Evropy. Proti turecké přesile přes 200 tisíc dobyvatelů stálo 17 tisíc obránců města. Jim na poslední chvíli přispěchalo na pomoc vojsko polsko-německo-habsburské (tehdy složené i z českých vojáků) v počtu 70 tisíc. Statistiky uvádějí přes 16 tisíc padlých obránců a na turecké straně 60 tisíc padlých útočníků. Díky hrdinství sjednocených Evropanů se zbytky turecké armády daly na útěk. O krutosti nájezdníků svědčí civilní ztráty 30 tisíc bezbranných křesťanů v tureckém zajetí.

Počty bojujících i obětí zmíněné bitvy se v různých pramenech rozcházejí, pro nás je však důležitý odkaz této přelomové dějinné události – vojska rozdělené Evropy se dokázala semknout proti společnému agresorovi. Nebýt jejich statečnosti, žila by dnes většina Evropy s největší pravděpodobností v područí muslimských dobyvatelů.

V současné atmosféře lhostejnosti překvapivě vyčnívá odvaha tehdejších lidí postavit se mnohonásobné přesile a ochota riskovat své životy. Mysleli obránci tváří tvář smrti na své následovníky, které chtěli ochránit před žitím v otroctví? Pustili by se však vůbec do boje, kdyby bývali nahlédli do budoucnosti, v níž my - jejich vzdálení potomci přeochotně zveme muslimy do svých domovů a oni se nám odvděčují zabíjením a potupou formou znásilňování našich žen?

Naši předkové byli proti nám ve výhodě

Tři století po vítězné bitvě jsme svědky stále více sílících útoků muslimů na občany Evropy. Naši chrabří předkové před třemi sty lety byli opoti nám ve výhodě – byli vedeni hrdou a odhodlanou šlechtou. Takovéto štěstí my bohužel nemáme. Samozvaní politici EU, naše pokrytecké politické špičky a jejich přisluhující pachatelé dobra, na šlechtu si pouze hrající, za jidášský groš zavlékají do naší zatím dosud poklidné zemičky nepřátelskou, vražednou kulturu, která má ve svém programu porobu a postupnou likvidaci původních obyvatel, jak vidno v okolních zemích.

Záleží na nás všech, zda statečným obráncům Evropy v bitvě u Vídně v roce 1683 s vděkem v duši složíme svými hrdými postoji hold, anebo pro svoji netečnost a slabost prohlásíme jejich oběti na životech za naši lepší budoucnost jako zbytečně promarněné.