Jindřich Berounský: Potěmkin v Rusku i na české železnici

11.05.2022 20:44 | Komentář

Hlavním tématem současné doby je už třetí měsíc válka, kterou Rusko rozpoutalo napadením Ukrajiny.

Jindřich Berounský: Potěmkin v Rusku i na české železnici
Foto: Hans Štembera
Popisek: Pozor vlak

Vedle utrpení Ukrajinců a pomoci jim je skoro nicotné zabývat se něčím jiným a i když o válce, Putinem nazvané „speciální vojenské operaci“, nemůžeme mít nikdo úplně objektivní informace, děsivá je ruská propaganda a masáž ruského lidu, kterou si naše bývalé Československo vyzkoušelo už v roce 1968, kdy nám v noci z 20. na 21. srpna „bratrská“ vojska pěti zemí Varšavské smlouvy (SSSR, PLR, NDR, MLR a BLR) překročila československé hranice a přijela nás „osvobodit“. Rozplynul se sen o demokracii, před kterou nás pak sovětská vojska „chránila“ přes 21 let, aby nás po téměř 23 letech opustil 27. 6. 1991 i poslední sovětský voják, věřící, že nás chrání.  

Právě v Rusku se zrodil fenomén Potěmkina, jinak milence a neoficiálního spoluvládce carevny Kateřiny II. Veliké, a s ním i něco blízkého a oprášeného v současné době – Potěmkinovy vesnice. Už ne „stavění vesnic z papíru“ v éře Kateřiny Veliké, ale Potěmkinovy vesnice jako snažení se či dokonce umění na oko vylepšit něco více než je skutečnost, falešné přikrášlení a zastírání pravdivého stavu věcí.  

Jedním z oborů, kde je třeba vycházet z pravdivého stavu věcí, patří určitě doprava, zejména ta železniční a bezpečnost na ní. Zatímco v posledních letech dochází v Evropě k renovaci a významnému kvalitativnímu rozvoji železnice, té české ujel úplně západ Evropy, předjíždí ji a stále více jí ujíždí i východ Evropy, před kterým jsme dokonce mívali náskok. 

Zatímco v letech 1998 - 2007 jsme řešili po vzoru hlavně Německa dávno rozvinutý projekt vlakotramvaje (Regiotram Nisa), který se úspěšně rozšiřuje ve vyspělé Evropě, naše legislativa jej doposud nezná. Například už i Maďar neví, že to nejde, a vlakotramvaje se úspěšně rozjely v Segedínu a jeho okolí. 

10. dubna uplynulo 20 let, kdy na naší železniční síti proběhla úspěšná testovací jízda v rámci zkoušky infrastruktury na rychlost 200 km/h. Lokomotiva Rakouských spolkových drah ÖBB 1116.015 Taurus se v úseku Břeclav – Vranovice už v roce 2002 projela rekordní rychlostí 216 km/h. Šlo o nejvyšší rychlost dosaženou mimo železniční zkušební okruh v Cerhenicích. Od roku 2005 máme 7 rychlovlaků Pendolín řady 680, jejichž obdoba umí v Portugalsku jezdit 230 km/h, ale u nás jen 160 km/h, protože pro ně trestuhodně ani za 17 let nemáme žádný úsek trati. I v Srbsku se letos začalo jezdit 200 km/h.  

I přes období rekordních investic do železniční infrastruktury s využitím evropských prostředků představuje česká železnice stále více zakonzervovaný železniční skanzen a podobné to je i v oblasti provozu a železničních vozidel. Česká železnice v kontextu s vývojem v Evropě nevzkvétá a naopak se stále ještě propadá. Svoji roli sehrála její nepovedená a vysoce neefektivní segmentace, ostře kontrastující s převažujícím holdingovým uspořádáním železnice ve vyspělejších zemích Evropy. 

Vraťme se ale k Potěmkinovi. Ten začal být stále více a úspěšněji aplikován v uplynulém období „vlády“ ANO nad resortem dopravy. Stěžejní útvary Ministerstva dopravy pro železnici se podařilo „zprivatizovat“ a železnici ovládla skupina spolužáků ze školy a „přátel všeho druhu“, připomínající Bratrstvo kočičí pracky, i když o něco početnější než které známe od Jaroslava Foglara. Potěmkin by měl radost ze zákona o státní službě a způsobu, jakým se „přátelé a spolužáci“ zbavili neohebných a navzájem „přesoutěžili“, čímž si upevnili pozice „na věky“. V době přejímání evropské legislativy a toho, co po nás Evropa údajně chce v rámci 4. železničního balíčku, se podařilo českou železnici izolovat do samostatné džungle uprostřed Evropy, kde nesmyslně aplikujeme velice špatný až Švejkovský výklad evropské legislativy a je lépe se naší železnici vyhnout.

Jeden z největších a nejvážnějších deficitů máme v technickém a institucionálním zajištění bezpečnosti železniční dopravy. Na české koleje tak bez povšimnutí ještě dnes a dokonce častěji vyjíždějí vlaky, se kterými nemáme žádné spojení, takže je v případě nebezpečí nezastavíme. V uplynulém období se v rámci předposlední novely zákona o drahách podařilo v roce 2017 paralyzovat Drážní inspekci i Drážní úřad, takže na železnici je stav podobný tomu, jako kdyby na silnici nepůsobila vůbec dopravní policie. Drážní úřad se v rámci státního dozoru na drahách musí dopředu předhlásit a Drážní inspekce šetří mimořádnosti a vážné železniční nehody, které si vybere. Není proto divu, že v souvislosti s vážnou železniční nehodou u Chodové Plané dokonce i nezávislý soud dospěl k tomu, že na české železnici selhal systém bezpečnosti. 

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: PV

MUDr. Ivo Trešl byl položen dotaz

očkování

Vážený pane doktore, ráda bych využila možnosti se vás zde zeptat na jednu věc. Když se nechám očkovat proti černému kašli, znamená to, že ho nemůžu dostat nebo je to jak s vakcínou proti covidu? A ještě na jak dlouho mě případně očkování proti nákaze ochrání? A když už jsem nakousla téma covid, pro...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: O skutečných zákonech

13:57 Petr Hampl: O skutečných zákonech

Druhý pohled Petra Hampla