Jednak se vyjádřila o členu Rady ČT Lubomíru Veselém, známém jako Xaver, k návrhu na jeho odvolání z této funkce. Asi nebude žádným překvapením, když se vyjádřila, že by byla pro jeho odvolání, neboť podle jejího názoru to je jasné překročení kompetencí, pravomocí člena Rady ČT a ukazuje se, že na tu funkci osobnostně pan Veselý není „dozrálý muž“! Takže už i paní Němcová bude kádrovat a určovat, kdo je a kdo není „zralým mužem“, aby se mohl kriticky vyjadřovat k některým skutečnostem.

Dalším pozoruhodným zjištěním je „totální objektivnost“ paní Němcové. Ta spočívá ve vyhodnocení situace v ČT, potažmo v novém obsazení členů Rady ČT. Paní Mirka totiž konstatovala zajímavý poznatek: Kdyby prý byly zvoleny ty osobnosti, na kterých se víceméně shodli, byli by to respektovaní lidé, kteří by dokázali opravdu velmi dobře tu roli zastávat. Tím, že nebyli zvoleni a byli zvoleni lidé, kteří více vyhovovali některému převažujícímu názorovému proudu, to podle ní asi nejsou respektu hodní lidé! Takže, podle paní Němcové je chyba, že nebyli zvoleni „respektovaní“ lidé, na kterých se „víceméně“ shodli, protože ti, co zvoleni byli, zřejmě nejsou lidé respektovaní a co horšího, nebudou skákat, jak oni budou pískat. Paní Němcová je přesvědčena, že když se tak stalo, tak je všechno špatně. Jinými slovy, pokud by bylo vše podle ní a jejích přátel, bylo by to OK, protože jedině oni mají pravcdu, jedině oni to myslí dobře, jedině oni jsou ti, kteří mohou o nás dobře a správně rozhodovat! Ti ostatní by je, podle paní Němcové, měli respektovat a poslouchat. Moudrá to žena, není-liž pravda? Liž, liž, pravda! Ale...

…paní Němcová nezůstala jen u tohoto strohého konstatování, ale také zmínila své osobní plány a své výhledy do budoucnosti! Léta běží, vážení, a paní Mirka se nehodlá spokojit s nějakou „almužnou“ v důchodu, a tak se na stará kolena rozhodla, že si půjde „přivydělat“ do Senátu. „Budu kandidovat v podzimních volbách do Senátu. Dlouho jsem to zvažovala. Úplně jiné klima v Senátu mi dává prostor dělat práci, která mi přijde smysluplnější,“ říká paní Němcová. V tom má paní Němcová pravdu, protože její dosavadní práce mnoho smyslu nedávala. Aby toho nebylo málo, potěšila své fanoušky a příznivce, že nevyloučila ani možnou kandidaturu na post prezidentky, což ale zatím jednoznačně nepotvrdila.

Paní Němcová to jistě nemyslí vážně, být prezidentkou, na to je na rozdíl od pana L. X. Veselého žena až příliš „přezrálá“, ambice malé, neřku-li mizerné až žádné. Upřímně řečeno, kandidatura není levná záležitost a tolik si zas za svou kariéru paní Němcová jistě „nenaspořila"(!), i když se o to jistě snažila. Hlavní efekt v její případné kandidatuře ani tak nespočívá v tom, že by mohla být paní prezidentkou, ale v tom, že se o ní bude mj. také říkat a psát v análech, že „kandidovala na prezidentku České republiky“! Jen si to představte, z obyčejné knihovnice přes ukradené rohlíky, poslankyni za ODS, předsedkyni Sněmovny PČR až po kandidaturu na post prezidentky! To už je přece kariéra, že? Holt kdo umí, umí, kdo neumí...! A paní Němcová toho fakt „umí“ hodně!