O (ne)reálnosti těchto obvinění netřeba mnoho mluvit, nicméně fakt je, že tzv. demoblok na svém konstatování a tvrzení trvá. Poznamenejme, že do demobloku oficiálně sociální demokracie (ČSSD) nepatří, leč mnohými svými postoji jim de facto konkuruje, případně nahrává. Proč? Zde je vysvětlení.

Zatímco výše uvedené „neřesti“ prezidenta nebezpečně ohrožují zájmy ČR v zahraničí, odklání její euroatlantické a eurounijní zájmy směrem na východ, je prý jeho jednání natolik nebezpečné, že v nich  demoblok spatřuje hrubé (resp. již za hranou) porušování Ústavy ČR a proto na něj podala trestní oznámení. Popravdě řečeno, dámy a pánové z horní komory Parlamentu ČR, představitelé  demobloku a vzpupné opozice, na to zcela jistě mají  právo a pokud jim tento počin poněkud zklidní jejich rozbouřené a nespokojené ega, nechť konají. Nicméně nechť konají objektivně a spravedlivě a nejen proti člověku, proti kterému jsou vysazení a nespokojeni od jeho (v lepším případě) druhého zvolení. Co totiž nestrávili po jeho první vítězné přímé volbě, kdy prohrál jejich všeho schopný kandidát „jeho lesnická vašnost“ Schwarzenberg, to po druhé vítězně volbě M. Zemana jim už způsobuje každodenní problémy a dávení, jinými slovy, čeho je moc, toho je příliš, to už spolknou lze jen stěží!

Chybí jim však korektnost, nestrannost, nezaujatost a objektivita, jejich jednání má až příliš zjevné znaky touhy dostat se k moci, resp. slovy Modlitby pro Martu, aby se „ztracená vláda věcí jejich zpět k nim zase navrátila“. Jako do nebes volající příklad této neférovosti je přehlížení mnohem závažnějších činů, které hraničí s reálným ohrožením svébytnosti a existence České republiky. Jde o provokativní účast českého velvyslance v SRN pana Podivínského, který se v červnu t.r. zúčastnil v německém Řeznu sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení, alias Landsmančaftu! Aby toho nebylo málo, tohoto sjezdu se velvyslanec Podivínský zúčastnil na přímý pokyn ministra zahraničí ČR T. Petříčka! To už je, ve srovnáním s některými kritizovanými činy prezidenta, opravdu problém!  Přímo dech beroucí je páně ministrovo zdůvodnění, který k tomu mj. řekl, že „… účast  velvyslance Podivínského navazovala na dosavadní vládní linii sousedského sbližování ČR se Svobodným státem Bavorsko, jak ji nastavil svého času premiér Petr Nečas při návštěvě Bavorského zemského sněmu, vláda ČR však velvyslancovu účast v konkrétní podobě neprojednávala! Od kdy je české vládě partnerem jakýsi Bavorský zemský sněm? Ví pan Petříček co, resp. o čem mluví? Nebo snad dělá ze sebe blbce na požádání?

Naskýtá se tedy otázka, zda ministr, notabene zahraničních věcí, může sám, bez projednání ve vládě, rozhodovat o reprezentačním zastoupení státu ve věcech, kterým se nedostává oprávněnost a legitimita a které mají v současné době mimořádně vážný charakter. O podobné „přátelské“ setkání se postarali i členové předchozí Sobotkovy vlády, ministr kultury Herman, vicepremiér pan Bělobrádek přesto, že jako členové vlády neměli oprávněni jednat s regionálními představiteli  zemského státu Bavorska, protože pro vládu ČR a její členy je partnerem pouze a jedině vláda Spolkové republiky Německo! Z toho také vyplývá skutečnost, že SKS (Landsmančaft) nemá legitimní pravomoce jednat s vládou ČR či jejími představiteli a obráceně. Tato setkání mohou být považována za zdvořilostní návštěvy, ne však jako setkání a jednání rovnocenných partnerů (s „milými krajany“).

Neoddiskutovatelná závažnost v jednání pana ministra zahraničí  pana Petříčka (již méně velvyslance pana Podivínského) je především v tom, že je znám dlouhodobý všeobecný trend Sudetoněmeckého Landsmančaftu, vedoucí k definitivnímu prolomení platnosti Benešových dekretů, které mají za cíl prosadit navrácení nejen majetku, ale i „zabraného“ území atd. Jenom pro připomenutí, o první „drsné“ prolomení Benešových  dekretů se postaral Václav Havel za mimořádné podpory K. Schwarzenberga, kterému za „odměnu“ bylo umožněno dostat zpět  zámek Orlík a celou řadu dalších lukrativních nemovitostí. „Chudý“ a poškozený Havel v rámci prolomení Benešových dekretů získal zpět Lucernu, Barrandovské ateliéry a celou řadu domů a majetků v Praze a jinde.

Není od věci se zamyslet, resp. vyhodnotit závažnost a následky jednání na jedné straně prezidenta republiky M. Zemana, jehož (ze všeobecného pohledu oprávněné) jednání a činy jsou údajně v rozporu s Ústavou ČR, čímž jak výše uvedeno, svévolně dehonestuje výkon funkce prezidenta, ale současně také ohýbá některá ustanovení a  významnost Ústavy a jejího pojetí jako garance demokratického zřízení v ČR.

Na druhé straně se pak nabízí svévolné, ne-li přímo trestuhodné, v lepším případě odsouzeníhodné  jednání ministra zahraničí pana Petříčka, který svým nezodpovědným jednáním vystavuje Českou republiku riziku v napomáhání nežádoucího „ rozvoje  resp. sousedského sbližování“ subjektů České republiky formou „liebe Landsleute“ (viz „Milí krajané“ alá Herman) a zemského státu Bavorska prostřednictvím Sudetoněmeckého Landsmančaftu, o které český stát nejenže neprojevil oficiální zájem, ale vzhledem k závažnosti záměrů a cílů tohoto sdružení, spočívající ve snaze dosáhnout definitivního zrušení Benešových dekretů pozoruhodným způsobem  a to působením na vědomí české veřejnosti až tak, aby občané ČR sami došli k názoru o neplatnosti Benešových dekretů, které by jim otevřelo cestu jak zpětného získání majetku, i zabraného území dřívějších Sudet, ale i celkového podmanění státu jako součást velkého Německa.

Ve světle neopodstatněného a problematicky doložitelného (víceméně  účelově domnělého) protiústavního jednání a činnosti prezidenta je, připustíme-li s velkou nadsázkou a fantazií reálnost tohoto obvinění, naprostá marginálie ve srovnání s jednáním a možnými následky ministra zahraničních věcí pana Tomáše Petříčka, představitele ČSSD  které, s ohledem na možné následky, lze bez nadsázky nazvat bezskrupulózním, otevřeným a úmyslným poškozováním zájmů České republiky, resp. vlastizradou. Nabízí se seriozní otázka, jak se k této záležitosti staví ta část opozičního politického spektra (demoblok, pražská kavárna a další), která s jednáním ministra zahraničí souhlasí (resp. proti jeho jednání neprotestuje) a naopak, jak totéž politické uskupení hodnotí (je-li toho vůbec schopno) ve srovnání se údajným ohýbáním ústavy, nestandardními osobními přístupy prezidenta Zemana v některých mimořádných případech které, pokud vůbec nějak uškodí, pak pouze snahám a cílům protagonistů, sledujících odstranění prezidenta Zemana z jeho úřadu. Stejně jako mají nekalé cíle a úmysly dámy a páni ze Sudetoněmeckého Landsmančaftu, stejné nekalé myšlenky a úmysly se honí v hlavách lidí z ODS, TOP 09, STAN a KDU-ČSL!

Jediný přijatelný rezultát je, že zatímco prezident Zeman jedná v rámci daných, nicméně problematických mantinelů, které ač nedokonalé, pro někoho přesto v rámci svých zájmů důležité Ústavy ČR a následné prezidentovo hrubé osočování cestou trestného oznámení, jednání ministra zahraničí vlády ČR pana Petříčka je evidentně škodlivé a našemu státu krajně nebezpečné. Zatímco s velkým nasazením je veden litý boj hlavně za stíhání prezidenta  Miloše Zemana a jeho odstranění, pan ministr Petříček z ČSSD se jeví jako ten, který zaslouží uznání (včetně ze strany ČSSD), protože posiluje české nadějně se rozvíjející a slibné vztahy s naším multikulturním sousedem, lídrem západní Evropy Německem a jeho nenasytným Landsmančaftem! Jinými slovy: „Pravda ani láska nezvítězí nad zlem a nenávistí, ale „Peníze a touha po moci vítězí nad pravdou, morálkou a láskou k vlasti!“