Hlavním zlem bude pravděpodobně uplatňovaný, možná i nespravedlivý volební systém. Máme možnost volit pouze  poslance s tvrdými lokty  vybrané politickými stranami, které většinou nikdo nezná. Nezná jejich počínání ani z periodik, neboť většina nepublikovala ani v Mateřídoušce. Výsledkem je kupa zcela nedomyšlených zákonů schvalovaná „zákonodárným“ sborem v parlamentě, většinou právnickými amatéry. Nelze se proto divit, že novela již nespočítatelných zákonů stíhá další novelu a stupňuje společenský chaos.

Volební systém se promítá i do sestavování vlád. Menšinová vláda  ČSSD za působnosti premiéra Zemana fungovala  při  smluvní podpoře ODS.  Dohoda byla ze všech stran kritizována, přinesla však stabilitu, bez všech kotrmelců. V dalších obdobích  se projevilo zatím dosud málo známé vydírání malých stran odchodem z koalice a tím i pádu vlády  při prosazování většinou neúčelných činností a zákonů.  Prioritou zůstalo vždy udržení koalice, takže premiéři byli ochotni udělat cokoliv. Za vlády premiéra Paroubka to byli lidovci ,  především ministr Ambrozek, za působení Topolánka  zelený ideologický  ministr Bursík. V současnosti je to  strana LIDEM, která neprošla žádnými volbami  s předsedkyní Peake. Všechny uvedené manipulace vlád i parlamentu se promítly do snížení ekonomického růstu státu a tím i občanů.

Dnes je nejaktuálnější  způsob zvýšení  neutěšené  příjmové části státního rozpočtu. Zde považuji  za jednu z  možností, nastoupit velice náročnou cestu, alespoň částečné obnovy některé hurá systémem rušené průmyslové výroby, která vždy živila stát. Diskutabilní  vládní úsporné škrty rozhodně trvale příjmy rozpočtu nezvýší.

Zánik strojírenství, skláren, obuvnického odvětví, textilek, chemické výroby, devastace zemědělství i potravinářství  nepřineslo nic užitečného. U dosud zbylé části průmyslových podniků dochází i přes mnohá vládní prohlášení a sliby k nepopíratelnému potlačování podnikatelské konkurenceschopnosti oproti ostatním zemím Evropské unie. Další naší tragedií  byla privatizace pro stát prioritních odvětví do rukou nadnárodních společností. Například nedomyšlený rozprodej těžařského průmyslu přináší  především zvyšování cen uhlí promítající se do všech komodit výroby energií. K tomu přispívá i politické omezování těžby uhlí. Dobře na tom není ani petrochemický průmysl diktující ceny. Chybnou zemědělskou politikou  jsou zcela zbytečné, skoro již padesátiprocentní dovozy mnohdy nekvalitních potravin, které jsme schopni si sami vyrobit. Výsledkem rozprodeje telekomunikací jsou uplatněny, oproti západním sousedům, nenormálně vysoké ceny telefonních hovorů, zaviněné  zahraničním obcházením našeho špatného telekomunikačního zákona. Trvalý rozklad zdravotnictví přináší neustálé zdražování léků, pokračující finanční spoluúčast pacientů a nesmyslné poplatky. Rovněž vysoké a neustálé zvyšování cen vodného a stočného  rázně omezuje  hygienické, uživatelské i zahrádkářské potřeby občanů a výroby průmyslových odvětví.

 Objektivního hodnotitele málo utěšeného stavu napadá  myšlenka, zda  vedle korupčních kmotrů je i možnost v pozadí zapojených mafií. Bohužel je potřebné konstatovat, že  se u nás plíživě  zvyšuje procentní hranice chudoby. Není třeba připomínat, že platy i důchody  oproti Německu i Rakousku jsou  tři až čtyřikrát nižší  při srovnatelných cenách základních  potravinových a dalších potřeb. Je prosto  zcela nepochopitelná, statistickým úřadem asi úmyslně klamavě uváděná inflace pod  tři procenta.               

Jiří Hanzlíček, exporadce ministrů průmyslu