Pokud ovšem nebudou důsledným způsobem řešeny příčiny tohoto konfliktu, nemůže uzavřené příměří dlouho vydržet. Uvidíme také, co Egypťané, kteří toto příměří mezi oběma stranami konfliktu zprostředkovali, vlastně dohodli. Těžko si ovšem Netanjahu a významná část izraelských politických špiček může myslet, že současný stav ve vztazích k Palestincům a k izraelským Arabům žijícím přímo v Izraeli mohou prolongovat. Pokud ano, konflikt se bude opakovat a bude odsávat Izraeli důležité síly a energii.

Obětí palestinských raketových útoků přímo v Izraeli bylo asi 12. To není mnoho. Na palestinské straně to bylo 200 až 300 obětí. Došlo k materiálním škodám, které nejsou nezanedbatelné. Jsou ale v zásadě řešitelné. Skutečným problémem ale je, jak velká část obyvatelstva Izraele zjistila, že i v takovémto typu konfliktu s vojensky podstatně slabším protivníkem, mohou znít každou chvíli sirény na poplach a útoky raket mohou způsobovat smrt lidí. Kromě toho se prodloužil rádius doletu raket až do centrálních oblastí Izraele. Pokud za financováním Hamásu stojí skutečně Írán, bude při příštím konfliktu možné, že se do něj zapojí svými útoky také hnutí Hizballáh na severní Izrael. Je jen otázkou, proč se toto hnutí, zocelené v boji s Islámským státem na území Sýrie, v tomto konfliktu na Izrael vlastně nevrhlo. To by pro Izrael bylo mnohem náročnější k řešení, neboť bojeschopnost Hizballáhu je v řadě parametrů podobná vysoké bojeschopnosti izraelské armády.

Izraelská armáda se snažila zničit vojenskou infrastrukturu Hamásu na území Gazy. Izrael však couvl před vojenským zásahem přímo ve městě, neboť takový boj, vedený ulici od ulice ve dvoumilionovém městě, by ve svých důsledcích znamenal mnohem větší ztráty na životech i na straně izraelských vojáků. Na straně civilního palestinského obyvatelstva by to mohly být i tisíce. A to už by byla těžko stravitelná pilulka pro světové veřejné mínění.

Je známá věc, že pokud armáda v konfliktu spoléhá jen na letecké útoky, případně na raketové či dělostřelecké útoky a nenasadí infanterii a tedy neobsadí dané území alespoň na čas, těžko může dosáhnout všech stanovených strategických cílů. Část tunelů a další vojenské infrastruktury ve městě byla izraelskou armádou nejspíš zničena, takže taktických cílů bylo dosaženo. Ale Hamás dříve či později obnoví své síly.

Mnoho komentátorů si kladlo otázku, zda současný premiér Izraele, Netanjahu, má skutečný zájem na zničení Hamásu. Myslím, že i izraelští stratégové chápou, že po Hamásu by mohl přijít do Gazy ještě někdo mnohem militantnější a tedy horší.

Západ a Izrael si ulehčily svou úlohu tím, že označily Hamás za teroristickou organizaci. A s teroristy se přece nevyjednává.

Nelze se zbavit dojmu, že konflikt Izraelců s Hamásem nyní přišel Netanjahuovi velmi vhod. Po čtvrtých nebo kolikátých, izraelských parlamentních volbách během dvou let, premiér Netanjahu bojuje o své politické přežití. Vystupuje jako bezpečnostní záruka existence Izraele. Jeho konkurent, centrista Lapid, je ale pověřen jednáním o sestavení nové izraelské vlády. Před konfliktem měl svůj kabinet, respektive koalici, která by jeho vládu podpořila, již domluvenou. Předpokládalo se, že poprvé v dějinách Izraele vstoupí do vlády také jedna ze stran arabské menšiny. Je to vyjádření vůle významné části arabského obyvatelstva, žijícího v Izraeli, která má zájem o koexistenci s Izraelci.

Samotného mě překvapilo např. to, jak vysoký podíl mezi izraelskými zdravotníky tvoří izraelští Arabové. Lékařů je sice jen necelá jedna pětina z celkového počtu, ale více než polovina ze všech izraelských zdravotních sester jsou Arabky. A také více než polovina lékárníků v Izraeli jsou izraelští Arabové. Tito lidé až do těchto dnů projevovali více méně loajalitu k izraelskému státu.

Stupidní politika Netanjahuovy vlády však mnohé změnila. Naprosto zbytečné útoky policie na muslimské věřící na Chrámové hoře a dokonce útoky na věřící v jedné z nejposvátnějších muslimských mešit, Al-Aksá, pobouřily i sekulárně uvažující izraelské Araby, kterým život ve státě Izrael v podstatě vyhovuje. Ale jak to charakterizoval vůdce levice v americké Demokratické straně, Bernie Sanders - nelze mluvit o demokracii ve státě, pokud v něm de facto existuje apartheid. Sanders sám je americký Žid, který ovšem nepraktikuje židovské náboženství. Těžko jej obviňovat z antisemitismu

Prostě izraelská armáda teď uhasila požár. A pokud Izrael nechce, aby se požár znovu roznítil, musí změnit politický přístup. Izraelští Arabové nesmí mít pocit, že jsou občané druhého řádu.

První čs. republika jistě nebyla dokonalá, pokud jde o řešení jejích národnostních problémů, ale od roku 1929 byly německé demokratické strany (prakticky až do roku 1938) zastoupeny v československé vládě a podílely se na správě demokratického čs. státu. Stejný manévr musí provést Izraelci v případě izraelských Arabů už jen proto, že se mění situace ve Spojených státech.

Užasl jsem, když jsem viděl videa, na kterých ortodoxní američtí Židé na demonstracích protestovali proti útokům izraelské armády v Gaze. Také míra sounáležitosti s Izraelem mezi americkými Židy klesá.

Pokud starší generace amerických Židů cítí rozhodnou většinou sounáležitost ke Státu Izrael, u mladších Židů je to jinak. Asi jen zhruba polovina mladých amerických Židů cítí takovou sounáležitost. Řada z nich má názor na Izrael podobný tomu, jak jej formuluje B. Sanders a levice Demokratické strany, se kterou se američtí Židé ve volbách všeho druhu většinově ztotožňují.

Prostě prezident Biden bude muset brát do budoucna zřetel na změny, ke kterým dochází v americkém i světovém veřejném mínění ve vztahu k Palestincům.

Kromě, slušně řečeno netaktního, zasahování izraelské policie u muslimských modlitebních míst, je třeba zmínit ještě jeden a možná i vážnější problém, který palestinské i izraelské Araby dráždí. Je to trvalá snaha Státu Izrael měnit demografickou strukturu (nejen) ve východním Jeruzalémě, posilováním počtů židovské populace v této části města.

Izraelci ve východní části Jeruzaléma, který by měl být hlavním městem Palestinského státu, dlouhodobě vytvářejí ucelená židovská sídliště. V této politice chtějí pokračovat tak, aby se v dohledné době Arabové ve svém městě stali více méně stále se zmenšující částí obyvatel východního Jeruzaléma.

Izrael by měl začít činit praktické kroky, aby neponižoval jak Palestince, tak zejména izraelské Araby a odstraňoval to, co Sanders nazývá apartheidem.

Kromě toho je nezbytné, aby do Gazy byli vpuštěni zahraniční investoři. Jinak řečeno, zahraniční hospodářská pomoc, která by pomohla vytvářet nová pracovní místa, zejména pro nejmladší generaci. Mezi mladými lidmi do 30 let v Gaze je totiž více než polovina nezaměstnaných. Pokud tento stav bude trvat, bude vždy dost těch, kteří ve svém volném čase budou chtít montovat rakety domácí výroby k útokům na Izrael.

Obě strany konfliktu se prostě musí vydat konstruktivní cestou k odstraňování jeho dlouhodobých příčin. To platí zejména pro Izraelce, ale také pro celý Západ. Pokud nebude neradostná situace arabského obyvatelstva zejména v Gaze, ale i na západním břehu Jordánu řešena a pokud bude pokračovat i současná politika ve vztahu k Izraelským Arabům, může to mít vážné důsledky do budoucna.

Na jmenovaných územích včetně Izraele žije 6 milionů Arabů. To je skoro tolik, kolik je Izraelců. Případný válečný konflikt mezi nimi, a byl to izraelský prezident Rivlin, který první použil výrazu „občanská válka“ pro konflikty mezi Židy a izraelskými Araby v Izraeli, by byl občanskou válkou s nedozírnými následky, která by zcela destabilizovala zemi.

Západní státy, a to především Spojené státy, které jsou jakýmsi patronem Izraele, by měly připomínat izraelské vládě, že musí přistupovat k relaci mezi Izraelci a Palestinci a Izraelci a izraelskými Araby, zcela jinak nežli dosud. Pokud tomu tak nebude, konflikty v Gaze, v Izraeli a v jeho okolí se budou opakovat a zřejmě i stupňovat a vyostřovat. A to jistě není v zájmu nikoho, neboť tenze vycházející ze Středního východu, by se dříve nebo později projevily v celém Středomoří a tedy i v Evropě a přenesly by se do dalších oblastí světa.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele