Tato země se chovala jako koloniální mocnost prakticky vůči obyvatelům všech kolonií, které vlastnila de facto ve všech světadílech. A také na britských ostrovech, v Irsku.

Irsko poznalo v 19. století (už od 17.století) „dobrodiní“ britské koloniální politiky. Při hladomoru v Irsku v 40. letech 19. století zahynula či se vystěhovala ze země, aby se zachránila před smrtí hladem, významná část Irů. A politické elity v Londýně proti hladomoru v Irsku a jeho příčinám neudělaly nic. Takže Britové mají proč klekat a proč se svým občanům s tmavší barvou pleti omlouvat.

Britské politické a společenské elity si ovšem dnes hrají na světlonoše pokroku, zejména pokud jde o boj proti rasismu a to zejména v té zaostalejší části Evropy, do které podle nich patříme i my.

Jen málo pochopitelné bylo nám Čechům, jakou hysterii rozpoutala britská média, a to bohužel, nikoliv jen ta bulvární, když v závěru jarního utkání pražské Slavie v Glasgow došlo k údajné rasistické urážce hráče afrického původu glasgowského klubu. Alespoň na mě to působilo jako závěrečná provokace skotského týmu a jejich trenéra, ctižádostivého Gerarda, kterou chtěli zakrýt trapnou porážku FC Rangers s pražskou Slavií na domácím hřišti.

Nikdo v tu chvíli netušil, že UEFA bude vůči klíčovému hráči pražské Slavie a českého národního mužstva Kúdelovi, postupovat super striktně a zejména bez důkazů,  takže dostane desetizápasový distanc. Prostě Britové, respektive britské společenské elity, novináři v britských mediích, se nás Čechy snažili pěkně převychovat a vyhnat nám z těla náš prvoplánový rasismus. Co na tom, že v Čechách je rasismus spíše okrajovým jevem a hlavně neprostupuje společnost prakticky systémově, jako je jím prostoupena společnost britská.

Anglie se na ME v kopané horko těžko probojovala až do finále tohoto turnaje. V semifinálovém zápase proti Dánsku Angličané, s pomocí rozhodčího i VARu, kopali penaltu, která prostě byla vymyšlená. Pro své těsné vítězství s Dány nemuseli letět do Baku, jako některá mužstva dvakrát (Švýcaři), ale většinu svých utkání odehráli pěkně ve Wembley. Aby se příliš, v duchu fair play, neunavili....

UEFA prostě jako by chtěla Anglii naservírovat co nejlepší podmínky, které by jí pomohly k výhře na ME. Ale Angličané přesto nakonec nezvítězili. Objektivně řečeno, byli dobří. Byli vítězným Italům zcela rovnocenným soupeřem. Vyhrát mohl jeden i druhý tým.

Část britských fanoušků to ovšem vidí z rasistického hlediska zcela jasně: „Prohráli nám to černoši“.

Skutečně, tři angličtí hráči tmavší barvy pleti, Rashford, Sancho a Saka neproměnili v závěrečném rozstřelu své penalty. Ale upřímně, kdo viděl, jak chytá italský brankář Donnarumma, nemůže být překvapen. Dvoumetrový italský gólman je prostě skvělým chytačem penalt a angličtí fotbalisté, tak jak jsem viděl z výrazů jejich tváře, před kopáním penalty, šli do souboje s brankářem předem s velkými obavami.

Pro mě zkrátka nebylo překvapením, že penalty neproměnilo více Angličanů nežli Italů. Prostě Donnarumma byl pro anglické hráče něco jako fantom. Je to hlavní strůjce vítězství Italů ve finále ME.

Zdá se, že západoevropské politické a společenské elity (včetně těch fotbalových elit) berou státy střední a východní Evropy jako tak trochu zaostalé, jímž je potřeba přinést osvícení.

Oni nás školí proti rasismu a přitom jim nepřipadá jako nestydaté, vykořisťovat konkrétně Českou republiku a připravovat ji o obrovské masy nadhodnoty. Ta, vytvořena  v naší zemi plynule přechází do bohatých států západní Evropy. Co tím mám na mysli? No, to je přeci jednoduché. Za rok 2019 odvedly filiálky českých firem do zahraničí, tedy hlavně do zemí západní Evropy, přes 300 miliard korun dividend (a v předchozích letech to byly podobné objemy). Kdybychom si snad chtěli alespoň část z tohoto bohatství, vytvořeného naší prací, ponechat v republice úpravou daňových zákonů (třeba formou vyšší daně z dividend, odváděných do zahraničí), vyskočily by špičky Evropské unie jako čertík z krabičky. Je zajímavé, že takovéto vykořisťování nikoho v západní Evropě nepobuřuje.... A myslím, že další země střední a východní Evropy jsou na tom v tomto směru podobně, jako Česká republika.

S touto daňovou politikou uplatňovanou v celoevropském měřítku nemáme vůbec šanci dohnat svou hospodářskou vyspělostí a životní úrovní Západoevropany v řádu nejbližších několika desítek let. A to by mělo znepokojovat nejen české, ale také evropské politické elity.

V západní Evropě si zajišťují růst životní úrovně ve svých zemích zčásti na náš úkor. To jsme si ale určitě, když jsme před téměř 32 lety cinkali klíči na Václavském náměstí, nepředstavovali.

Jinak řečeno, ať si britské a další západoevropské elity strčí svá školení o rasismu za klobouk a snaží se jednat i s námi,  lidmi ve střední a východní Evropě jako s rovnocennými partnery. A udělají si, třeba konkrétně Britové,  především pořádek sami ve své zemi.

Jiří Paroubek

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.