Část českých médií, která nového prezidenta ikonizuje do podoby svědomí Evropy či dokonce celého Západu, jej bezmezně chválí, ba přímo adoruje. Každý prezident by ale měl chápat realitu tohoto světa. Hlupáčci ze sinofóbní organizace Sinopsis pouští do světa, že nám vlastně rozvrat už dnes chladných vztahů s Čínskou lidovou republikou nemůže uškodit. Není to úplně pravda. Čína má přes 2200 let trvající tradici státnosti. Pokud se vztahy s Českem na pět, deset či patnáct let naruší, nebude to škoda pro perspektivně nejsilnější ekonomiku světa, ale bude to škoda pro nás.

V současné době by mělo ministerstvo zahraničí, obsazené dalším sinofóbem ze strany Pirátů Lipavským, dojednat s Čínou obnovení leteckých linek z obrovských čínských aglomerací (Šanghaje, Pekingu, Xianu a Čen-tu) do Prahy. V roce 2019, tedy v posledním předcovidovém roce, přiletělo k nám přes čtyři letecké linky téměř 700 tisíc Číňanů. Tito lidé byli vesměs velmi dobře situováni a utráceli spolu s Japonci a Rusy největší objemy peněz na jednoho turistu ze všech. Samozřejmě, že si města, která v oblasti turismu v Evropě konkurují Praze, přejí získat čínské turisty pro sebe. Všiml jsem si, že v Rakousku, Německu a v Maďarku nedochází k útokům na ČLR podobného kalibru, jaký zvolil nově zvolený prezident Pavel. A tak bych tipoval, že nám Číňané dají jednu leteckou linku a tři další rozdělí do Budapešti, Vídně, Mnichova, případně do Varšavy (Polsko je s Čínou v mimořádně dobrých hospodářských i politických vztazích). Takže hoteliéři, ale také obchodníci mohou nově zvolené mu prezidentovi „poděkovat“, že budou mít menší byznys.

Česká republika se také v současné energetické situaci neobejde bez čínských solárních panelů. Blábolit o tom, jako to učinila v médiích jedna z reprezentantek sinofóbního sdružení Sinopsis, že se vlastně nic nestane, pokud se dostaneme do pozice Litvy, se kterou Peking úplně přerušil hospodářské vztahy, je nehorázná tupost. Představitelka sinofóbního Sinopsis také hovořila o tom, že máme obří deficit z obchodu s Čínou v řádech set miliard korun. To je samozřejmě nepříjemné, ale je potřeba vidět realitu. Pro kvapem chudnoucí české středně- a zejména nízkopříjmové vrstvy (více než třetina lidí nemá na to, aby vyšla se svými příjmy) jsou dodávky levného, kvalitního čínského spotřebního zboží, ať už se jedná o textil či elektroniku, velmi žádoucí. Nemluvě o tom, že z Číny jsou dováženy pro náš automobilový průmysl také důležité součástky, bez kterých se neobejde finalizace výroby automobilů.

Prostě, náš generalissimus by měl vnímat realitu, která je. Možná, že ho za jeho militantní postoje pochválí Američané a ještě do konce roku mu poklepe na rameno americký prezident v Oválné pracovně Bílého domu, ale např. náš největší evropský spojenec a partner, Německo, rozhodně nehodlá přerušit výborné hospodářské vztahy s Čínou. Pokud již Německo a Evropa přišly o levné ruské suroviny, které byly základem prosperity Německa i celé Evropy, nezbaví se ještě navíc odbytu německých výrobků (aut a strojírenských výrobků) do Číny. Vytlačení Němců z čínského trhu, zejména pokud jde o prodej automobilů, by znamenalo katastrofu také pro český automobilový průmysl, včetně průmyslu automotive, který dodává náhradní díly a součástky především do německých automobilek.

Je otázka, jestli poradenské zázemí pana prezidenta, tvořené bankéři (Marek a Tůma), je schopno vidět tyto „drobné nuance“ v národohospodářské oblasti. Už dnes zažíváme jako stát hospodářský pokles. Tento pokles jistě nikdo soudný nemá zájem prohlubovat.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele