Když bych měl v ruských dějinách mezi panovníky najít nějakou figuru, kterou bych mohl formátově srovnat např. s francouzským Jindřichem IV. či Napoleonem, asi bych hledal marně. Možná Alexandr I., možná. Jinak naprostá většina ruských panovníků byli opilci, omezenci anebo zločinci.

Poněkud jinou ráci představují ovšem Gorbačov a Putin. Vím, že Gorbačov patří v očích ruské veřejnosti k nejméně oblíbeným osobnostem. Ale pro svět a vlastně i pro svou zemi vykonal mnohé.

A V. Putin prostě nezapadá do ranku opilců, omezenců či zločinců, jak bych charakterizoval ruské panovníky minulosti, a to včetně Lenina a Stalina. V. Putin se prostě chová racionálně. Měl jsem možnost se s ním dvakrát setkat tváří v tvář. Z toho jeden rozhovor byl u stolu, kde svou důležitou úlohu, předvést svou znalost ruského jazyka, chtěli tehdejší předseda senátu a manželka tehdejšího českého prezidenta. Já jsem se snažil s ruským lídrem mluvit německy.

Druhý rozhovor byl poněkud delší a uskutečnil se v Moskvě při příležitosti mé návštěvy sjezdu quaziopoziční ruské parlamentní strany Spravedlivé Rusko. Ta v té době usilovala o členství v Socialistické internacionále. Rozhovor proběhl zcela racionálně a z Putinovy strany s naprosto racionálním hodnocením mezinárodních souvislostí a reálií.

Vzhledem k tomu, že se Putin chová více méně racionálně, nemohu pochopit „zasvěcená“ tvrzení některých evropských či světových a samozřejmě také českých publicistů a tzv. analytiků, že Putin chystá válku o Ukrajinu se Západem. Nechápu, proč by to dělal. Tak, jak já vidím Ukrajinu, celkem objektivně z velké dálky, je to země zcela ekonomicky rozvrácená a skrz naskrz prolezlá korupcí, která má ke standardům západní demokracie velmi daleko. A to jsem vcelku opatrný ve vyjadřování.

Ukrajinci dlouhá léta trpí oligarchizací svého společenského života, své ekonomiky a politiky. Mluvit o demokratických hodnotách v této zemi, kde se veřejně zastává určitá část (ne nevýznamná) veřejnosti zločince Bandery, je prakticky nemožné.

Je zajímavé, že česká média, která tak ráda informují o vlažném vztahu Evropské unie jako celku a jejich představitelů ke státu Izrael pro jeho politiku na okupovaných územích, tak snadno přehlížejí protesty izraelského velvyslance proti akcím, které probíhají na Ukrajině, majícím jako hlavní smysl velebení památky zločince Bandery.

V našem tisku se vůbec nemluví o tom, že Bandera a s ním spojení lidé (bojové formace) v průběhu války s nadšením vraždili Židy, Poláky, ale také Čechy (naštěstí jich na Volyni nebylo tolik) ad. Nemluvě o komunistech, Rusech apod. tam se to jaksi samo předpokládá, že tomu tak bylo.

To, že se Rusové brání mít např. několik set kilometrů od Moskvy základny NATO s naježenými raketami středního doletu, namířenými na Moskvu, Petrohrad a další ruská města, mně nepřipadá tak nepochopitelné. I Rusové prostě hájí svůj národní zájem.

Jaký je vlastně náš národní zájem, aby v poměrně těsné blízkosti ruského hlavního města byly základny s raketami, které by v zásadě Rusko degradovaly do pozice země, která by nebyla schopná bránit své území a svá nejdůležitější hospodářská centra. To je prostě stejné, jako když Chruščov nabídl Fidelu Castrovi umístění sovětských raket na Kubě. Víme, že tehdy z toho byla veliká mezinárodní zápletka, na jejímž konci stáhli Sověti své rakety z Kuby a naopak Američané své rakety z Turecka.

Představa oblíbená českými novináři, že 100 tisíc ruských vojáků, umístěných na hranici s Ukrajinou může napadnout a obsadit celou Ukrajinou, je výsměchem zdravému rozumu. Na obsazení Československa, mnohem menší země, nežli je Ukrajina, v roce 1968 potřebovali Sověti 500 tisíc vojáků svých a vojáků satelitních armád. K případnému dobytí a udržení Ukrajiny by zkrátka byly potřeba násobky oněch 100 tisíc vojáků, které Putin prý drží na svých hranicích.

A k čemu by vlastně Putinovi byla Ukrajina, země rozvrácená špatnou správou svých administrativ, parazitními zájmy svých oligarchů a všudypřítomnou korupcí? Putin by opakoval staré chyby ruských carů, kteří s rozkoší a zejména v Asii obsazovali další a další území, která držel do té doby nějaký údajně agresivní či vůči Rusku nepřátelský vládce a tím jen prohlubovali svou slabost.

Zkrátka, Rusko chce záruky, které ústně dostalo od představitelů Západu a zejména tedy Spojených států, začátkem 90. let, při vzniku samostatné Ukrajiny. A protože co je psáno, je dáno, a když napsáno nic není, tak jako by to nebylo, tak vlastně Putin v ruce nemá nic. Žádný papír o neutralizaci Ukrajiny, která mu tehdy, nebo spíše jeho předchůdci (opilci) Jelcinovi, byla slibována.

Se zájmem jsem si dnes přečetl v LN, jako obvykle erudovaný, ale také protirusky tendenční článek J. Macháčka pod názvem „Putinův sen o Petru Velikém“. V závěru článku uvádí Macháček zajímavá čísla dokumentující poměrně značnou finanční a ekonomickou sílu Ruska v současné době. Rusko ustálo sankce, které na něj byly Západem uvaleny před pár lety po obsazení Krymu, pozoruhodně dobře. Má dnes stamiliardy dolarů devizových rezerv, ať už u státní banky anebo na svém účtu, který vzniká z přetržků z vývozu ropy a zemního plynu. Může tedy prakticky všechny své zahraniční závazky okamžitě zaplatit. Pro zajímavost, podíl ruského státního dluhu na HDP nedosahuje ani jedné pětiny základního makroekonomického ukazatele. Především díky ropě a zemnímu plynu, ale také díky resuscitovanému ruskému zemědělství, které je schopno vyvážet např. 20 či 25 milionů tun pšenice ročně, předpokládá v příštích letech přebytkové hospodaření státu.

Ale ekonomická síla Západu, ale zejména jeho vojenská síla je někde úplně jinde. Americký rozpočet na obranu dosahuje desetinásobku toho ruského obranného rozpočtu. S ruskými výdaji na obranu je plně srovnatelná výše vojenských výdajů Francie (dokonce je vyšší nežli ten ruský) a také Británie a Německa. Proč by se tedy Putin vlastně vrhal do vojenského dobrodružství, v němž nemůže uspět? Pro to nejsou žádné rozumné argumenty. Ale samozřejmě slovy lze cokoliv dokázat. Tak jako lze slovy dokázat pravý opak toho.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele