„Vynikající“ výkon v tomto směru podává zejména veřejnoprávní televize. Názorové zaměření tzv. osobností, které jsou zvány do pořadů ČT, je předem dáno. Jsou to lidé, kteří projevují jednostranné politické názory. Tu a tam se v ČT dokonce objevují tak extrémní názory, jako je požadavek na zřízení tzv. bezletové zóny (předseda Ústavního soudu Rychetský), jejíž uplatnění by nejspíše vedlo k jaderné konfrontaci mezi Ruskem a státy NATO.

Vzhledem k tomu, že mám možnost nahlédnout prakticky denně do zahraničního tisku – např. britského, německého a francouzského – což jsou jazyky, které v různé míře znalostí ovládám, nevšiml jsem si, že v jiných zemích Evropy (soudě podle Německa, Rakouska, Británie a Francie), probíhá tak jednostranná masáž občanstva jako u nás.

O situaci na ukrajinských bojištích se prakticky mnoho konkrétního nedozvídáme (nic o pohybu válčících stran), což by bylo jistě zajímavé vědět. Stejně tak by bylo zajímavé vědět něco více např. o mírových aktivitách, které uskutečňují zejména izraelská vláda, ale také např. bývalý spolkový kancléř Německa G. Schröder. Ale možná také Číňané s Němci a Francouzi.

Z českých médií se nedozvídáme v tomto směru prakticky nic, co by mohlo uklidnit rozjitřenou českou veřejnost.

Protože stav války je něco nepřirozeného a naopak mír je něco k čemu bychom vždy měli všichni směřovat, ať jsou zájmy různých států třeba i velmi rozdílné, je třeba o věcech otevřeně mluvit.

Chce to samozřejmě vzájemné pochopení a smysl pro kompromis, což v jednostranném „diskursu“, který probíhá v českých médiích, je považováno momentálně za sprosté slovo. A ten, kdo má odvahu je použít, je v médiích nestoudně napadán a "ověnčován" různými urážlivými přízvisky.

Vláda - podle mého názoru - zcela nezákonně zrušila, prostřednictvím Národního internetového centra (CZ.NIC) celou řadu serverů, ve kterých prý řádili ruští trollové (potřeboval bych objasnit tento výraz) anebo vůbec byli proruské či interpretující propagandu Moskvy. Jak jsem později zjistil, byly zrušeny také přístupy k informacím agentury Sputnik a byla zlikvidována možnost sledovat např. ruskou televizi Russia today. Tento postup nelze nazvat jinak nežli cenzurou.

Vláda se ani neobtěžuje, aby tento protizákonný stav „ošetřila“ nějakou právní normou, která by vymezila, kdy vláda může zakázat či omezit činnost nějakého veřejného sdělovacího prostředku a např. na jak dlouhou dobu.

Obávám se, že je tedy naprosto správný můj názor, že vláda se pustila na tenký led boje proti svobodě slova a že její postupy jsou vlastně nejen protizákonné, ale i protiústavní.

Vláda současně zjevně nezvládá situaci eskalujících cen zboží základní potřeby, kam nesporně patří chleba, pečivo, ale také zelenina, ovoce či pohonné hmoty.

Svádět všechno, a zejména vlastní neschopnost, na Putina dlouho vládě nevydrží. Už dnes blokují dopravci na různých místech Česka provoz na protest proti drahým pohonným hmotám. Vláda se neobtěžovala zastropovat ceny pohonných hmot či snížit spotřební daně, anebo alespoň sdělit, kolik je tedy přiměřená obchodní marže pro prodejce pohonných hmot.

Fialova vláda se tedy rozhodla tento závažný problém vysedět. V tuto chvíli zvyšující se ceny pohonných hmot vadí dopravcům. Za pár týdnům budou vadit zemědělcům, kteří budou osévat pole. A průběžně vadí samozřejmě běžným spotřebitelům – obyčejným českým lidem. Na ty všechny vláda zvysoka kašle.

A prostřednictvím prokuratury (nepoužívám záměrně výraz Nejvyššího státního zastupitelství) zastrašuje občany, kteří by snad chtěli projevit alternativní názory k „pravdám“ šířeným vládou a českými mainstreamovými médii.

Dnes ráno jsem shlédl na ČT24 jako vždy rozhořčenou redaktorku deníku N, Procházkovou, která se zabývala tím, že se v Rusku připravují represe proti lidem, kteří projevují jiné názory na válku na Ukrajině nežli Putinova vláda. Podle ní přes víkend demonstrovalo v ulicích ruských měst asi tisíc osob, proti nimž bylo policejně zakročeno a hrozí jim, pokud jsem dobře Procházkové rozuměl, peněžité tresty. U nás nejvyšší prokurátor sdělil dokonce sazby trestů, které budou uplatněny, když se někdo dopustí obdobných trestních činů, které nyní řeší prokuratura v Rusku.

Musím konstatovat, že zastrašování není zrovna metodou práce, kterou bych v demokratické zemi byl ochoten přijmout. A je vůbec otázka, zda je ještě demokratickou zemí ten stát, který neumožňuje všem svým občanům svobodný přístup k informacím, což je v současné době situace České republiky.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele